"Stepforské paničky neznají nic než práci. Jak roboti dřou celý život, nemyslí na legraci."
V uličce samoobsluhy v centru potkala Mary Ann Stavrosovou. "Ne, nemám na něco takového opravdu kdy. V domácnosti je pořád tolik co dělat. Však to znáte." "Někdy snad přece jen chodíte ven, ne?" zeptala se Joanna. "Samozřejmě," přisvědčila Mary Ann. "Copak teď nejsem venku?" "Ale já myslím opravdu ven. Jen tak pro zábavu." Mary Ann se usmála a pohodila hlavou až se jí rozhoupaly rovné plavé vlasy. "Ani moc často ne," řekla. "Nijak zvlášť po tom netoužím. Na shledanou." Sebrala se a šla dál, a jak před sebou tlačila vozík s nákupem, co chvíli se zastvaila, vyndala z police konzervu, pohlédla na ni, uložila ji na vozík a pokračovala v cestě. Joanna se za ní dívala a pak pohlédla do vozíku jiné ženy, která právě procházela kolem. Prokristpána, pomyslela si, vždyť ony si rovnají i nákup na vozíkách!
Bobbie jim uvařila horkou čokoládu a Joanna se chopila podnosu a nesla jej do obývacího pokoje. "Pozor, ať neuklouzneš!" varovala ji Bobbie. "Navoskovala jsem ráno podlahu." "Však jsem si všimla," řekla Joanna. Seděla v kuchyni a prohlížela si Bobbie - krásnou, ladnou Bobbie, jak vymývá papírovými ubrousky a sprayem jakého si čistícího prostředku troubu. "Cos to se sebou proboha udělala?" zeptala se jí. "Prostě už tolik nejím," odpověděla jí Bobbie. "A mám víc pohybu." "Vždyť si zhubla přinejmenším pět kilo!" "Sotva tak o dvě. A nosím pas." "Bobbie, prosím tě, řekni mi, co se vlastně stalo minulou sobotu." "Nic se nestalo. Byli jsme doma." "A nekouřila jsi něco nebo nesnědla? Myslím nějaké prášky." "Ne. Nebuď bláhová." "Bobbie, vždyť to vůbec nejsi ty! Copak to nechápeš? Změnila ses jako ostatní!" "Na mou věru Joanno, to je ale nesmysl," řekla Bobbie. "Ovšem že jsem to já. Prostě jsem si uvědomila, jak jsem byla strašně nepořádná a nedbalá, a teď dělám svou práci stejně svědomitě jako David."
Žádné komentáře:
Okomentovat