Pan Kaplan má stále třídu rád

9. desátý.

TĚBUCH MAX ! ! !

Musím ti napísnout jak pokrokávám. V škole mi de fajn. Dělám kapku chip, to je jásny. Taky dělám nejteši ůkoly, ůblně samý, jak špicový žáci. Někerý žáci sou Blum, Moskowitz, Mitnick — ale neni přípustná s Mitnick ve Waršawe.

Max! Ty musíš naplout beton do N. Yorka a tady páčit na mou školu!

Na tomto místě, při pomyšlení, že by měl do začátečnické třídy patřit další pan Kaplan, se oči pana profesora mrákotne zastřely.)

Daříš se fajn? Ja myslím že jo. Je Šecko kou kej? Koukej začít učit říkat kou kej. V Americe musíš na šecko říkat kou kej. Po Časy je kou kej, fláda je kou kej, pejsbol kou kej, ztrávování kou kej.
(Obličej pana profesora tonul v hluboké konsternaci.)
Jaxemá tvůj darlink Anča? Buch ji pochovej.
Tak naschle!
S pesmesnym náčenim

Tvůj vitál. prátr
H*Y*M*I*E

...
„Max je muj nejmilejší prátr!"
„I kdyby to byl váš nejmilejší fátr!" rozlítil se pan Bloom.
„Muj fátr už nešije, a dyby šil, tak neumí číst dopis v cizím že-cu."
„Kaplan, vy nevykroucejte!" zahřměl pan Blattberg. „Držte svýho bratra a —"
„Pro nejmilejší prátra vy chcete napsat jeden maličkej vyčičník?" opáčil pan Kaplan. „Pcha! Ten já píšu cicincům!"
Pan Blattberg zaskučel, slečna Mitnicková zasténala, o pana Blooma se pokoušela mrtvice a Rochelle Goldbergová shltla dva nugáty.
„Třído —"
„Kaplan má možná pravdu," mínil Sam Pinsky. „Bratr zaslouží víc vykřičníků než cizá osoba."
„Já souhlasím," řekla slečna Gidwitzová.
„Třído -"
„A co náčenimT nedala se slečna Mitnicková. „Správně se píše nadšeními A od kdy se na konec dopisu dává S bezmezným nadšeními"
„Můše bejt, že neni spráfně napsaný," připustil pan Kaplan. „Ale je spráfně ušitý. Poněvač já píšu mýmu prátru s jaksepací náčenim!"
Podtext byl jednoznačný: Róza Mitnicková patří k nevděčníkům, kteří zkaženi newyorským blahobytem, nechávají své bratry za mořem hladovět.
„Pane Kaplane," nemohl to už vydržet profesor Parkhill,
„Já míluju moje prátr víc než vy!" zaútočil Gus Matsukas.
„Tak mu písněte s čárkou," pokrčil rameny pan Kaplan.
„Kaplan, ustupte o píďu!" kvílela Bessie Shímmelfarbová. ,,O jednu píďu!"
Ale vytrvalec se jen ohnal po jakémsi neviditelném komárovi.
„Pane Kaplane —" pokusila se slečna Mitnicková naposled apelovat na jeho rozum, „— a co slovo vitál. To má být Tvůj vitální bratr Hymie? To je snad správně?"
„Není," řekl profesor ParkhiU bez obalu. „Slovo vttalníse do takové věty vůbec nehodí."
Pan Kaplan úžasem zašilhal. „Já sem to slofo našel ve slomiku. Snamená "plný šifota". A to sem já, dyž píšu mýmu prátru."