Hospoda na mýtince

Vodňany, 29. 6. 2008

Utrpení mladého Werthera (Die Leiden des jungen Werthers)

Johann Wolfgang von Goethe

„Dal jsem jí na to ruku a zařídilo se to tak, že její tanečník měl zatím na starosti mou tanečnici. Teď jsme se do toho dali a bavili se chvíli rozmanitým proplétáním paží. Jak půvabně, jak lehce se pohybovala! A pak, když jsme se dostali do valčíku a otáčeli se kolem sebe jako dvě nebeské hvězdy! Bylo to ovšem poněkud popletené, protože to málokdo umí. Byli jsme čtyři a nechali jsme je vybouřit: a teprve když se Ti nejneobratnější vytratili z kola, vpadli jsme plně a vydrželi statečně do konce ještě s jedním párem, s Audranem a jeho tanečnicí. Jakživo mi to tak nešlo! Nebyl jsem už člověk. Mít v náručí takové rozkošné stvoření a lítat s ním jako vichr, až všechno kolem nás zmizelo a – Viléme, abych pravdu řekl, přísahal jsem si, že by dívka, kterou bych miloval, na kterou bych měl nároky, nikdy nesměla tančit valčík a jiným než se mnou, a kdyby mne to mělo hlavu stát, avšak mi rozumíš...“
„Jsem tak šťasten, drahý příteli, tak pohroužen do pocitu klidného bytí, že to je až na škodu mému umění. Nedovedl bych teď kreslit, ani čáru bych nesvedl, a přece jsem nikdy nebyl větším malířem než právě v těchto okamžicích, když celé údolí se vypařuje a výsostné slunce spočívá na neprostupných temnotách mého lesa a jenom paprsky se vkrádají do nejvnitřnější svatyně a když tu pak ležím ve vysoké trávě…“
„Soused viděl záblesk a slyšel ránu; když se však nic nehýbalo, nedbal toho. Zrána o šesté vstoupí sluha se světlem a vidí svého pána na zemi a pistoli a krev. Volá ho, zalomcuje jím: žádná odpověď; už jen chroptí.“

___

Děj: Hlavním motivem je ztroskotání nadaného a citlivého mladíka jednak v lásce k Lottě, snoubence a později ženě jeho přítele Alberta Kestnera, a jednak v úsilí o seberealizaci v zaměstnání a ve společenském životě. Werther na začátku románu popisuje vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně mění v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na předsudky měšťanů. Werther sám sebe ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Wetrher miluje malování a čtení Homéra. Jednoho dne je pozván na taneční zábavu, kde pozná mladou dívku Lottu, do které se na prvního pohledu zamiluje a ani mu nevadí, že ona je již uasnoubená s Albertem. Jeho city se naopak stále stupňují, je také nešťastný, že jeho city Lotta neopětuje. Werther se nakonec rozhodne odjet za novou prací velvyslance. Druhá část románu proto popisuje Wertherovy neúspěchy v práci. Po té co je na jednom společenském večeru ponížen, rozhodne se odjet zpět do líbezného Waldhamu. Zde se opět setkává s Lottou, ovšem jeho myšlenky o krásné lásce být beznadějné a Werther začíná stále více spekulovat o životě. Po velmi náročném psychickém boji, se rozhoduje skoncovat se svým životem. Dává do pořádku své věci. A loučí se s Lottou a také s Vilémem. Konec knihy popisuje, jak Wether skoncoval se svým životem.
___
Goethe a jeho vztah k dílu - narodil se 28.8.1749 ve Frankfurtu n./M. Vystudoval práva ve Štrasburku a v Lipsku, poté krátce praktikoval u říšského kamerálního soudu ve Wetzlaru. Vstoupil také do vévodských služeb ve Výmaru, kde až do smrti působil jako tajný rada a ministr. Hodně cestoval, několikrát navštívil i západní Čechy, stýkal se s významnými obrozeneckými osobnostmi domácími i cizími, hl. s Friedrichem Schillerem. Zemřel ve Výmaru 22. 3. 1832. Byl v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem jim byl William Shakespeare. Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 1795–1805 bývá označována jako výmarský klasicismus. Právnická praxe a láska k Charlotte Buffové přivedly Goetha k napsání tohoto románu.

___

Námět: Podkladem k tomuto románu byla Goethova vášnivá, ale neopětovaná láska k Charlottě Buffové, kterou jako devatenáctiletou poznal při právnické praxi. Charlotta však byla snoubenkou Goethova přítele Johanna Kestnera (v románu Alberta), jehož vztah stojí Wertherovi – Goethovi – v cestě, Lottě brání dát průchod svým citům. Tehdy prý poznal velmi citlivého mládence Karla Jerusalema, který se z nešťastné lásky zastřelil. Zprávu o jeho smrti dostal Goethe po svém odjezdu z Wetzlaru od Kestnera. Poslední část románu je místy doslova přejata z tohoto Kestnerova dopisu. Dalším námětem byla právnická praxe, Goethe chtěl poukázat na to, že člověk by měl mít právo na to, vzít si vlastní rukou svůj život.

___

Místo: smyšlené městečko Wahlheim s krásnou přírodou, poklidnou atmosférou a novými sousedy
Čas: Román byl napsán roku 1774, jeho děj se odehrává v té době.

Postavy: Werther: respektive Goethe – mladý malíř zaslepený láskou, citlivý, horkokrevný, soucitný, nadšenost do života postupně ztrácí, myslí si, že smrt je jediným možným východiskem; Vilém: adresát Wertherových dopisů; Lotta: má hodně sourozenců, zábavná, milá, usmívající se, přímá, oddaná rodině; Albert: Lottin přítel, praktický člověk, rozvážný, racionální, mírný, tichý
Popis díla a žánru: Préromantický* tragický román psaný ve formě dopisu je rozdělen na dvě části (1. část: květen – září 1771 končí Wertherovým útěkem z městečka Walheimu. 2. část: říjen 1771 - prosinec 1772 začíná záznamem zkušeností z pobytu na novém působišti, pokračuje líčením návratu k Lottě a končí jeho sebevraždou). Wertherovy dopisy jsou čtenáři podávány jako skutečné, rámcuje je vydavatelův úvod a závěrečná zpráva o hrdinově smrti. Jsou psány chronologicky v ich formě, příznačné je také časté líčení krajiny v okolí městečka. Román je psaný dlouhými, složitými souvětími, časté jsou metafory a přirovnání.

Kniha měla bouřlivý úspěch. Lidé se v románě poznávali a Werther jim ukázal cestu, že je možné se nepodrobit malým, nízkým požadavkům doby, ale naopak je možné se vzepřít.. Sebevražda se stala v jejich očích možným řešením kritické situace. Mládenci a dívky příběh hltali, prožívali ho v románu i ve skutečnosti.

* préromantismus - umělecký proud, který vznikl zhruba v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství, a který ohlašoval blížící se romantismus. Protože se orientoval na posílení emocionální působivosti uměleckých děl, bývá často nazýván sentimentalismem.

Názor: