Život byl prázdný a ani ne smutný, příslibný. Totiž pro Wolfa. Pro Safíra byl překvapující a nekvalifikovatelný. Pro Lil okoličnatý. Folavril nepřemýšlela. Prostě jen žila a byla milá pro ty své protažené koutky očí laně-tygřice.
...
Večeře se nijak citelně netáhla, jako většina každodenně opakovaných pohybů. Konala se, toť vše. V hezkém pokoji z lakovaného dřeva, s velkými dveřmi z namodralého skla a se stropem pruhovaným rovnými tmavými rámy....
"Podejmi chleba," pravil Wolf. Safír sedící proti němu natáhl pravou ruku, uchopil košíček a podal mu jej levičkou - proč ne. "Nemám nůž," řekla Folavril. "Napoj mně, má milá, mého koníčka," odvětila Folavril. "Kde jsou koule?" otázal se Safír. "M?ám svíčku, která ne a ne chytnout," poznamenal Wolf. "Kdo vyhrál u Waterloo?" štěkl bez ohlášení senátor Dupont, čímž skočil Lil do řeči.
= neporozumění, absurdní drama Ionesco, nemají si co říct
...
wolf utíká do vzpomínek, které ovlivňují jeho současný život (= stroj času ve Čtverci)
"A dělalo vám to dobře, že?" pravila Heloisia. "Nebylo by bývalo jedodušší, kdybyste to té, která se vám líbila, řekl rovnou?" "tady se dostáváme k třetímu motivu či zámince pro mou zdrženlivost," pravil Wolf. "Narazím-li na ženu, která mě uvádí v pokušení, můj první reflex mě opravdu nutí k tomu, abych jí to řekl bez okolků. Představte si však, že bych jí řekl: "račte se se mnou vyspat." Kolikrát vám odpoví stejně otevřeně? Ať už by odpověděla "Ráda" nebo "Ani nápad" - jak by to bylo jednoduché! - ony však odpovídají vytáčkou... nějakou nejapností... nebo si hrají na cudné... nebo se vám vysmějí." "Když o totéž požádá žena muže," protestovala Aglaé, "je muž poctivější?" "Muž bere pokaždé," pravil Wolf.
= neporozumění mezi muži a ženami
