úterý 19. srpna 2008

Tři muži ve člunu (Three Men in a Boat)

Jerome Klapka Jerome
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

Jerome Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome (12. května 1859, Walsall, Staffordshire – 14. června 1927, Northampton) byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy.

Narodil se jako čtvrté dítě do rodiny laického kazatele otci Jeromme Clapp Jeromovi a matce Marguerite Jeromové, své prostřední, neanglicky znějící jméno Klapka dostal na počest rodinného přítele maďarského generála Györgya Klapky. Jerome neměl lehké dětství, jak sám píše ve svém životopisu Můj život a doba (My Life and Times). Vyrůstal v chudých poměrech společně se sestrami Paulinou a Blandinou a bratrem Miltonem, který brzy zemřel. Začátkem sedmdesátých let, když mu bylo patnáct, ztrácí otce a je z finančních důvodů nucen zanechat studií na střední škole a začít si vydělávat na živobytí sám. Uchytil se jako úředník u železniční společnosti London and North Western Railway, kde setrval čtyři roky, dále pak pracoval také jako učitel, balič a jako ochotnický herec pod uměleckým jménem Harold Crichton v kočovné herecké společnosti. Po třech letech společnost opouští a začíná psát drobné eseje a krátké humoristické příběhy, bez většího úspěchu.

Jeho prvním větším dílem byla kniha Na jevišti a bez angažmá (On the Stage and Off, 1885), ve které čerpal ze svých zkušeností z doby, kdy putoval s kočovnou divadelní společností po Anglii. Z knihy vyplývá, že v té době byl evidentně bez větších finančních prostředků. Na skutečný úspěch na literárním poli si musel počkat do svých třiceti, kdy začal časopis Home Chimes vydávat seriál příběhů o výpravě třech vodáků po řeče Temži, který pak vyšel knižně pod názvem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě). Po deseti letech pak vydává její volné pokračování Tři muži na toulkách, kde popisuje cestování po Německu. Tyto dvě knihy patří bezesporu k tomu nejznámějšímu co kdy napsal. V roce 1892 začal vydávat ilustrovaný měsíčník Lenivec (The Idler) a od roku 1893 redigovat společenský časopis Dnes (Today). Oběma časopisům se zpočátku dařilo, do roku 1897 musel ale vydávání obou periodik ukončit. Své zkušenosti z celého podniku zúročil v knize Tommy a spol.

Postupem času dochází v autorově tvorbě k jistému zvážnění a k posunu od komiky ke snaze čtenáře více kultivovat (například sbírka povídek Host z pokoje do dvora ve třetím poschodí nebo Láska Ulricha Nebendahla). Definitivní obrat ale nastává po vypuknutí První světové války. Jerome se hlásí do armády jako dobrovolník, pro svůj věk však není přijat. Začne tedy jezdit jako řidič ambulance u francouzského Červeného kříže. Po návratu z války přestal definitivně psát humoristické romány zato však vydal dva romány sociální a to Všechny cesty vedou na Kalvárii ( All Roads Lead to Calvary, 1920 ) a Anthony John (Anthony John, 1922). Umírá roku 1927 na následky krvácení do mozku které bylo způsobeno těžkým úrazem při cestě z Devonu do Londýna.

21. června 1888 si bere za manželku Gregorinu Henriettu Stanleyovou, která se až devět dní poté rozvedla se svým prvním manželem. Do manželství si přivedla malou dcerku Elsii, jenž v roce 1921 předčasně umírá. Svatební cestu novomanželé absolvovali po řece Temži která pak posloužila jako jeden zpodkladů k jeho Třem mužúm.

V roce 1889 přinaší do redakce časopisu Home Chimes rukopis jakéhosi průvodce po hormím toku Temže s titulkem The Story of the Thames, který by připomínal historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl třicetiletého Jeroma aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů, třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmercyho. Jeromovi se nápad zalíbil a pod novým titulem Tři muži ve člunu ( o psu nemluvě ) ( Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog ) začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší ale proč se stali populární Tři muži neví. Po zhruba deseti letech vydává volné pokračování s názvem Tři muži na toulkách ( Three Man on the Bummel ), kde popisuje cyklistický výlet třech přátel po Německu , přičemž zavítali i do Rakouska - Uherska , do Prahy . I v tomto vyprávění se řídil radou redaktora z Home Chimes a psal hlavně veselé vyprávění z cesty, v závěru však autor vyjadřuje svou nelibost nad některými obyčeji v té době v Německu panujícími, jako například bezmezná poslušnost vůči nejrůznějším předpisům a nařízením, byť jakkoliv nesmyslným ( lavičky vyhrazené pouze dospělým v městských parcích ). Žádné jiné autorovo dílo se nestalo takovým bestsellerem jako vyprávění o třech mužích a do značné míry tyto dvě knihy zastínily jeho ostatní tvorbu, takže je, bohužel, někdy znám jen jako autor dvou knih. Pro českého čtenáře není bez zajímavosti, že první překlad Třech mužů do českého jazyka má na svědomí protektorátní prezident Emil Hácha.

Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

úterý 5. srpna 2008

Nesnesitelná lehkost bytí (L'Insoutenable Légèreté de l'être)

Milan Kundera
„Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“

„Pro tebe znamenala tvoje práce všechno, kdežto já mohu dělat cokoli a je mi to úplně jedno. Já jsem neztratila vůbec nic. Ty jsi ztratil všechno.“ „Terezo,“ řekl Tomáš, „ty sis nevšimla, že jsem tady šťastný?“ „Tvoje poslání bylo operovat.“ „Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání.“

Co je to koketerie? "Dalo by se snad říci, že je to takové chování, které má dát najevo tomu druhému, že sexuální sblížení je možné, přičemž se tato možnost nikdy nesmí jevit jako jistota. Jinak řečeno: koketerie je nezaručený slib soulože."

Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

pondělí 4. srpna 2008

Milan Kundera

Milan Kundera (* 1. dubna 1929, Brno) je česko-francouzský spisovatel, žijící od roku 1975 ve Francii a od konce 80. let píšící francouzsky. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu a jeho romány a eseje výrazně přispěly k vývoji románu jakožto žánru. Na počátku své literární dráhy psal též básně, dramata a překládal.
Je synem významného muzikologa Ludvíka Kundery, bratrancem básníka a překladatele Ludvíka Kundery. V roce 1948 maturoval na brněnském gymnáziu a zapsal se na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium však záhy přerušil a přešel na studium hudební skladby. Absolvoval pak i Filmovou fakultu AMU a v letech 1958–70 zde přednášel světovou literaturu. V letech 1948–50 byl členem KSČ (společně s Janem Trefulkou vyloučen pro „protistranickou činnost“). Roku 1956 mu bylo obnoveno členství; angažoval se v reformním hnutí a roku 1970 byl opět vyloučen a stal se disidentem. Jeho raná díla byla poplatná komunistické ideologii; později je zavrhl. V roce 1975 mu bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na univerzitě ve francouzském Rennes, které přijal; později přednášel také na univerzitě v Paříži. Roku 1979 mu bylo odebráno československé státní občanství. Zůstal ve Francii, 1981 získal tamní občanství a v současnosti žije trvale v Paříži. Do vlasti se po roce 1989 vrací jen sporadicky, nevystupuje veřejně a i vydávání svých děl v češtině výrazně omezuje. U francouzsky napsaných nových knih to zdůvodňuje náročností přípravy českého znění (např. v eseji Nechovejte se tu jako doma, příteli), které není ochoten svěřit překladatelům; ale i Nesnesitelná lehkost bytí vyšla v Česku až v říjnu 2006 a další dva romány ze 70. let vůbec ne (to Kundera vysvětluje nutností očistit text exilového vydání od hojných chyb a zapracovat do něj pozdější úpravy francouzského znění). Od začátku tisíciletí však publikoval v časopise Host a následně knižně české verze svých esejů. Počátkem června 2006 byl anonymně zveřejněn na internetu český překlad Totožnosti (1996), pořízený z angličtiny. V širší známost to vešlo po vydání článku v časopise Respekt 12. června , následně i v dalších médiích.

Po básnických začátcích psal filosoficky založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.

Poezie

Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)