neděle 23. listopadu 2008

Stín mé lásky

Sním o tvém příchodu

Vrať se Lou má zbožňovaná

Ten pokoj patří rozkošem
Kde v Nimes tě vyhledám má drahá
A dřív než čaj svůj vypijem
Ve chvílích intimního blaha
Jež zkrášlíš mi svým obrazem

Budem jak děti rozjívení
A třebas válka mučí zle
Čekají krásná překvapení
Poupata Květná neděle
Svátky a třešně nad něž není

A budem v jednom lůžku číst
Z překrásné knihy tvého těla
Jen v posteli chci číst ten list
Tu báseň jež se rozezněla
O nejpůvabnějšícm z všech míst

Čas nedělní pak bude všechen
Sladkosti čokolády mít
Až budem hrát hru hladkých stehen
Večer budu jak byl bych bit
Tvé rty a tváře zělí sněhem

....

Však čekám na tvých očí smích
Čekám na tvůj zadeček tvou šíji
Dej ať tím nejkrásnějším z nich
Se zanedlouho prudce zpiji
Krásko o ňadrech chvějivých

Jen přijď jsi milovaná celá
Zpívám to ve všech tóninách
Noc bledá nebe v mracích zcela
A luna tápe polou v snách
Na hustém krému tichá včela

sobota 22. listopadu 2008

Blues

* * * ( A K D Y B Y C H U Ž M Ě L U M Ř Í T )
a kdybych už měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů
Tomu kdo bude plakat
maličký kapesník
s mým monogramem dejte
Je to jak památník
Připijte na mé zdraví
nebožtík píval rád
Připijte na mé kosti
ať mohou dobře spát
Věřte mi je to k zlosti
teď v létě umírat

INFEKCE
Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď tu ležím
hlavu v trávě
kůži mám plnou oděrek a podlitin
suchého listí a tebe
Nejtěžší případ tetanu v dějinách lékařství
všechny kapacity světa nade mnou
pokývaly hlavami a odešly
Vrchní sestra přináší do pokoje
cigarety pomeranč a třináct
reprodukcí Botticelliho
Posilněte se
večer vás budou operovat
vezmou vám srdce
máte příliš velké srdce na to
abyste s ním mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu
rackové a čvachtavý sníh
pamatuješ?
Na sedmého listopadu bylo slavnostní osvětlení

Moje postel smontovaná umně
z dobrých výroků a předsevzetí
moudrých dávno slavných lidí
se poznenáhlu proměňuje
v drkotavou tramvaj jedoucí na Spořilov
ANO
v ústech mám sucho
a tvé vlasy

Je to smutné a možná i směšné
ale zemřu jim asi pod nožem
protože jenom ty máš krev mé skupiny
musím jim říci kde tě najdou
nelekej se až k tobě přijdou
Budu ležet mezi lesklými nástroji
a ani nebduu vědět žes přišla
ne nemusíš se na mš dívat

vím že mě nemáš ráda
ale já tě mám hluboko pod kůží
rozpuštěnou
v bacily tetanu
kouřem
a vůní arniky
a starými šlágry
které už nikdo nepamatuje

Písně a balady

Ó, kdybys šla mrazivou vichřicí...
(Oh, wert thou in the cauld blast)

Ó, kdybys šla mrazivou vichřicí
šla po pláni, šla po pláni,
můj šat před divou vánicí
tě ochrání, tě ochrání.

A kdyby sudby krutý los
tě bouří stih, tě bouří stih,
má prsa tebe ukryjou
před každou z nich, před každou z nich.

A kdybych byl kdes v pustině
a světa kraj, a světa kraj,
když ty tam budeš, divá poušť
mně bude ráj, mně bude ráj.

A kdybych s tebou, světa král,
byl na trůně, byl na trůně,
ty budeš skvostem nejdražším
mé koruně, v mé koruně!

Mlha
(The lazy mist)

Na horá závoj mlhový leh,
zakrývá potoka klikatý břeh, -
smutno je kolem, kde krásno tak dřív,
zima juž dýchá z holin a niv.

Traviny hnědé, bez listu les,
ten tam je léta veselý ples,
sám chci teď bloudit přes údola sráz,
a myslit, jak osud letí a čas.

Jak jsem tak dlouho a nadarmo žil,
jak málo mi zbývá života chvil,
jak bylo druhdy, jak bude dál,
co svazků osud již zpřetrhal. -

Jak bláznů skokem jsme na vrchol šli,
a dolů ten krok náš je znaven a mdlý! -
Ba, zač by ten život celý stál nám,
v cos kdyby člověk nedoufal - tam!

Malé, hezké stvořeníčko
(Bonnie wee thing)

Malé, hezké stvořeníčko,
kdybys ty jen byla mou,
jako klenot nejvzácnější,
nosil bych tě na prsou.

Zamyšleně, roztouženě,
já se dívám v líci tvou,
srdce mé se bázní chvěje,
že nebudeš nikdy mou.

Duch a něha, s láskou krása
v tobě září najednou,
musím tebe zbožňovati
celou vroucí duší svou.

Malé, hezké stvořeníčko,
kdybys ty jen byla mou,
jako klenot nejvzácnější,
nosil bych tě na prsou.

neděle 2. listopadu 2008

Stephen King

Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Jeho kariéra spisovatele začala prakticky už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místí noviny Dave's rag (5 centů za výtisk). Od roku 1962 studoval na Lisbon High School (Lisbon, Maine), kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I. O rok později publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders. První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber (Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů) a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu. Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. V lednu 1971 se oženil s Tabithou Spruce. Seznámili se v univerzitní knihovně v Mainu – Orono, kde oba pracovali během studia. První povídku, Skleněná podlaha, mu vydali v časopise Startling Mystery Stories. Povídky, které napsal zpočátku tvorby byly časem vydány v knize Night Shift “Noční směna”. Na podzim 1971 začal učit na střední škole v Hampdenu, i když finanční situace rodiny se tím příliš nezlepšila. Na jaře 1973 prodal svůj první román „Carrie“, který mu brzy vynesl velký honorář za prodej paperbackových práv a stal se bestsellerem. Po tomto románu se začal psaním živit. Přestěhoval se na jih Maine poblíž matky, která onemocněla. Do její smrti napsal knihy Second Coming a „Prokletí Salemu“ Jerusalem's Lot. Po smrti matky žil v Boulder (Colorado) kam umístil děj další knihy The Shining “Osvícení” (Záře). V roce 1975 se vrátil do Maine, kde se usadil v oblasti jezer v západním Maine. Na tomto místě dokončil knihu “Svědectví” The Stand a “Mrtvou zónu” Dead Zone. Po několika stěhováních po Maine si roku 1980 pořídil druhý dům v blízkosti Bangoru, kam se nastěhoval, aby mohl vyučovat tvůrčí psaní na univerzitě Maine – Orono. Zimy tráví Kingovi s již dospělými dětmi na Floridě.