sobota 2. června 2007

1984

"Nevědělo se, co se děje uvnitř ministerstva lásky, ale nebylo to těžké uhodnout: mučení, drogy, jemné přístroje zaznamenávající nervové reakce, pozvolné vyčerpání nespavostí, samotou a neustálými výslechy. Fakta se v každém případě nedají skrýt. Mohou je vyslídit pátráním, mohou je z člověka dostat mučením. Pokud však není cílem zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský, co na tom v konečném důsledku záleží? Nemohou změnit cítění člověka, člověk sám se totiž nemůže změnit, i kdyby chtěl. Mohou odhalit všechno, co jste udělali nebo si mysleli do nejmenších podrobností, ale nitro lidského srdce, které je i pro člověka samého záhadou, zůstane netknuté."

Antiutopický román z poloviny dvacátého století popisuje svět roku 1984 rozdělený na tři části, jež jsou spolu v nekončící válce, a to Eurasii, Eastasii a Oceánii. Celý příběh se odehrává právě v Oceánii, respektive v Londýně. Každičký londýnský byt má v obýváku televizi, která se nedá vypnout a čtyřiadvacet hodin denně jsou lidé skrze ni špehování a odposlouchávání Stranou. Hlavní postava, Winston Smith, je obyčejným člověkem zaměstnaným na ministerstvu pravdy, jež se zabývá falšováním minulosti. Přepisuje staré noviny, časopisy a knihy a vymazává z nich jakékoli zmínky o lidech, které nechala Strana zabít, o Bohu i o pouhých lidských radostech.

Právě díky své práci se mu dostane do rukou důkaz, který v něm vyvolá zvědavost. Chce se dozvědět pravou tvář minulosti, touží po pravdě a svobodě říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Není to ovšem vůbec jednoduché. Totalitní režim v zemi nic takového nedovoluje. Strana v čele s Velkým bratrem má totiž jasnou ideologii nazývanou angsoc (anglický socialismus) a jakákoli vybočení z ní krutě trestá. Angsoc si také uzpůsobuje vlastní jazyk. Oklešťuje košatou angličtinu na pouhá bezduchá slovní spojení, zakazuje slova jako láska, mír a rovnoprávnost, aby nikdo nemohl říct o Velkém Bratrovi cokoli špatného. Winston chce na pravdu přijít stůj, co stůj. Začne si psát deník (což je samozřejmě zakázáno) a pomalu si všímá lidí, kteří by také mohli uvnitř skrývat odpor proti Straně. Spřátelí se se svou spolupracovnicí a tajně se scházejí. Na veřejnosti se na sebe ani nekouknou, protože jakýkoli lidský cit by měl být potlačen. Když jsou spolu ale sami, dostatečně si to vynahrazují. Tato situace však trvá jenom několik měsíců, Strana dva milence celou dobu špehovala a teď je čeká trest. Poslední část knihy se odehrává na Ministerstvu lásky, kde se koná nejhorší mučení, týrání a psychické deptání. Lidem, kteří se provinili proti Velkému Bratrovi či proti Straně, je do hlavy neustále vtloukáno (doslova), co smí říkat a co si smí myslet. Všichni nakonec podlehnou a Velkého Bratra milují. Jakýkoli odpor je rázem potlačen, cílem Strany není protivníka zabít, ale zdeptat tak, aby sám ze svého „vlastního“ rozhodnutí byl členem Strany a milovníkem Velkého Bratra.
„Válka je mír.“ je heslo velkého Bratra.
Můj názor: Tato kniha mě doslova vtáhla do děje a nepustila mě do té doby, než jsem jí dočetla. Nahradí vám několik hodin dějepisu a živě vám přiblíží období totality. Poslední část knihy byla asi nejzajímavější, bylo napínavé sledovat, jakým způsobem vládci Strany vymývají mozek obyčejným lidem. Naprosto dokonalé a realistické popisování je ještě drsnější než v Orwellově knize Farma zvířat, kterou bych doporučovala přečíst jako první.