pondělí 27. září 2010

Zkouška orchestru


autor: Federico Fellini
režie: Martin Stropnický

Zkoušku orchestru natočil slavný italský režisér Federico Fellini v roce 1978. "Dokud to neuslyším na vlastní uši, nemohu uvěřit, že tak neharmonické společenství lidí, kovu a dřeva splyne v jednu jedinou melodii. Harmonie vzniklá z chaosu a disonance mě odjakživa fascinovala ..."řekl na adresu svého filmu.
Zkouška jednoho orchestru v prostoru bývalé kaple je jakousi fiktivní televizní reportáží, která postupně skrze vzpouru hudebníků proti příliš autoritativnímu dirigentovi vygraduje do filosofické úvahy o povaze lidského společenství a smyslu umění jako takového. Fellini v duchu své "nadreálné" poetiky zpodobuje nejen demoralizovanou skupinu hudebníků, kteří i přes zdůrazňovanou lásku ke svým nástrojům zůstávají rutinními hráči a které vzájemná rivalita a nenávist k dirigentovi dovede až k anarchii, ale zkoumá i hranice osobní svobody, demokracie a diktatury, ohrožení hudby a kultury vůbec i naši elementární schopnost se navzájem poslouchat a domluvit se.
Do divadelní podoby adaptoval snímek Martin Stropnický, umělecký šéf souboru. V inscenaci se představí téměř celý herecký ansámbl divadla.

divadelní adaptace / Martin Stropnický
Režie / Martin Stropnický
Dramaturgie / Martin Velíšek
Scéna / Martin Chocholoušek
Kostýmy / Lucie Loosová
Hudba / Petr Malásek
Odborný poradce / Mario Klemens
Pohybová spolupráce / Irina Andreeva

Kustod / Jaroslav Kepka / Ilja Racek
1.housle / Otakar Brousek
2. housle / Ladislav Frej
Senior / Oldřich Vlach
Houslistka / Zlata Adamovská
Klavíristka / Simona Postlerová
Flétnistka / Jana Malá / Lucie Štěpánková
Violoncellista / Petr Kostka
Trumpetista / Svatopluk Skopal
Klarinetista / Jiří Čapka
Hornista / Martin Davídek
Tubista / Miroslav Babuský j.h. / Michal Kern j.h.
Hobojista / Daniel Bambas
Pozounista / Martin Zahálka
Kontrabas / Jaroslav Satoranský
1. bicí / Pavel Batěk
2. bicí / Michal Novotný
Harfenistka / Jiřina Jirásková / Lucie Polišenská
Dirigent / Viktor Preiss
Šéf / Jiří Plachý
Odbor / Pavel Rímský
Moderátorka / Veronika Žilková

Rozhovor Martina Velíška (dramaturga inscenace Zkouška orchestru) s Martinem Stropnickým (režisérem inscenace a autorem úpravy)

Vzpomeneš si na svoje první setkání s Felliniho filmem?

Asi to byl Amarcord. Normalizační režim měl pro Itálii slabost. Tedy spíš pro její komunistickou stranu. Ta byla, vedle té francouzské, nejsilnější v Západní Evropě. Pamatuješ si na Fond solidarity? Dávali jsme jako školáci povinně pětikorunu. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že jsme tak pomáhali financovat italským komunistům sny o beztřídní společnosti. I když v praxi se to spíš projevilo tím, že jejich předseda měl obleky z nejlepších anglických látek. No a vedlejší produkt této „družby" spočíval v tom, že byly u nás sem tam k vidění kvalitní italské filmy. Amarcord byl pro mě zjevením. Určitě bych ho zařadil do první desítky nejlepších filmů světové kinematografie.

Po hradecké inscenaci Silnice (adaptace T. Boučková) je to tvoje druhá inscenace podle Felliniho filmu. Proč?

Ta práce v Hradci byla moc fajn. A pak: jsem možná sobec, ale vždycky se snažím inscenovat takovou hru, která by mě jako diváka bavila. Pak je jistá šance, že zaujme i publikum. A já dělám divadlo pro publikum. Felliniho svět mi učaroval a tak jsem hledal mezi jeho filmy takový, který by měl téma rezonující s naší současností a jenž by se dal přenést na jeviště. Zkouška orchestru takovou předlohou je. Divadelní podoba je inscenačně nesmírně náročná, ale za pokus to stojí.

Tentokrát jsi i autorem adaptace. Co na ní pro tebe bylo nejtěžší?

Všechno. Namátkou: bylo třeba posoudit, jestli je téma pro dnešního diváka silné. Zdali a do jaké míry ho posunout z Itálie konce sedmdesátých let blíž našim pocitům i reáliím teď a tady. Jak zkombinovat dialogy obsažené v titulcích s originálem a do jaké míry se nechat inspirovat k dopisování. Nakonec jsem původní text znovu přeložil a řadu dialogů přepsal i připsal. Ve scénáři je zhruba padesát procent textu, který ve filmu nenajdete. No a nakonec taková drobnost: jak se vypořádat ve velkém prostoru Divadla na Vinohradech s tím, že film je založen na téměř dokumentárním snímání výrazných typů v převažujících detailních záběrech. Nebo jak vyřešit okolnost, že dirigent stojí k publiku zády. Přičti k tomu rébus jak zvládnout téměř třicítku vinohradských herců, které obsadíš do malých rolí a máš o zábavu postaráno.

Co je pro Tebe v dané fázi zkoušení (cca v polovině zkoušek) nejtěžší?

Patrně nejtěžší je přesvědčit a dovést herce k poznání, že druhý plán může být na jevišti výsostným a strhujícím protagonistou. Jde o dílo týmu, kdy jeden je zcela závislý na druhém a přesná souhra je základním požadavkem. A pak ještě spousta dalších věcí. Třeba to, že dobré nápady je často nutné zahodit. Použít lze jen ty nejlepší.

A z čeho máš největší radost ...

Když si herci hrají. Nebo když se mohou potrhat smíchy nad tragickou pasáží svého kolegy. V takové chvíli mám dojem, že jsme se trefili.

(z rozhovoru pro program inscenace)

---

První polovina představení byla čirá komedie, ukázání různých, velmi rozličných charakterů - staří, mladí, aktivní, líní - jedinou jejich společnou vlastností je to, že se nemůžou shodnout. Každý chce mít pravdu, chce, aby to bylo po něm. Chce vyniknout, chce být nejlepší, individuálnost, namyšlenost, neschopnost přijmout jiný názor... Repliky se střídají, dialogy v rychlém sletu, narážky, humor... Fanda fotbalu, neustálý přitakávač, namyšlené první housle, žárlící druhé housle, opilectví, ženskost...

Druhá polovina se zahalila do temnějšího hávu, na všechny padla těžká atmosféra, pocity nesmíření, neustálých sporů, které už přerůstají v anarchii, dirigenta nikdo nerespektuje, neb ho není zapotřebí, věčně optimistická a veselá, sluníčková moderátorka televizního záznamu Žilková (skvěle otravná). Konec je velkolepý, tragický a zároveň poučný.

sobota 18. září 2010

Finis Terrae

Divadlo Contionuo
Vodňany, 18. 9. 2010

čtvrtek 16. září 2010

Mobil

Jihočeské divadlo, 16. 9. 2009