Blues

* * * ( A K D Y B Y C H U Ž M Ě L U M Ř Í T )
a kdybych už měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů
Tomu kdo bude plakat
maličký kapesník
s mým monogramem dejte
Je to jak památník
Připijte na mé zdraví
nebožtík píval rád
Připijte na mé kosti
ať mohou dobře spát
Věřte mi je to k zlosti
teď v létě umírat

INFEKCE
Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď tu ležím
hlavu v trávě
kůži mám plnou oděrek a podlitin
suchého listí a tebe
Nejtěžší případ tetanu v dějinách lékařství
všechny kapacity světa nade mnou
pokývaly hlavami a odešly
Vrchní sestra přináší do pokoje
cigarety pomeranč a třináct
reprodukcí Botticelliho
Posilněte se
večer vás budou operovat
vezmou vám srdce
máte příliš velké srdce na to
abyste s ním mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu
rackové a čvachtavý sníh
pamatuješ?
Na sedmého listopadu bylo slavnostní osvětlení

Moje postel smontovaná umně
z dobrých výroků a předsevzetí
moudrých dávno slavných lidí
se poznenáhlu proměňuje
v drkotavou tramvaj jedoucí na Spořilov
ANO
v ústech mám sucho
a tvé vlasy

Je to smutné a možná i směšné
ale zemřu jim asi pod nožem
protože jenom ty máš krev mé skupiny
musím jim říci kde tě najdou
nelekej se až k tobě přijdou
Budu ležet mezi lesklými nástroji
a ani nebduu vědět žes přišla
ne nemusíš se na mš dívat

vím že mě nemáš ráda
ale já tě mám hluboko pod kůží
rozpuštěnou
v bacily tetanu
kouřem
a vůní arniky
a starými šlágry
které už nikdo nepamatuje