čtvrtek 29. dubna 2010

Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách

Divadlo v Dlouhé
Bazilika, ČB, 29. 4. 2010

pondělí 12. dubna 2010

Krysař

Milovala také krysaře.

Milovala také dlouhého Kristiána? Snad ho milovala včera. Snad ho bude milovati zítra. Ale nyní ho nebylo v této síni. Ani v jejím srdci ho nebylo.

Nikdo nedovedl tak milovat jako Agnes a nikdo nedovedl tak zapomínati. Po noci lásky probouzela se ráno s dětskýma a nevinnýma očima. A kdyby se kdo ptal, řekla by mu přesvědčivě a prostě, nesklopivši svých jasných a průhledných očí: „Nebylo to nic.“

Té chvíle však se Agnes bála. A té chvíle Agnes milovala. Její bázeň byla její rozkoší.
....

„Jdi, krysaři. Jdi kamkoli. Zapomeň. Já (a zde její hlas zněl zcela tiše a měkce, jako doznívající hudba), já, krysaři, nemohu!“

„Neodejdu,“ zahučel krysař. „Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit.“ „Nevrátíš se, krysaři.“

....

A píšťala krysařova, když promluvila o bílých šatečkách družičky, úsměvu, dítěti, čistotě prvého snu, když promluvila o tolikerém hříchu a tolikeré zradě, o tolikeré neřesti a tolikerém kalu, o tolikeré bídě a tolikeré únavě, rozjásala se opět. A mezi pestrým zástupem lidí z Hameln, sledujícím krysaře, radostně nějak to zašumělo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuměl. Ano, jde se v zemi sedmihradskou. Ano, země sedmihradská čeká. Ano, je možno jinak žíti. A všichni, muži, ženy, děti, opouštěli blátivý život Hameln v touze, kterou napovídala krysařova píšťala. Matky tiskly nemluvňata prudčeji na svá prsa: bude to jiný život, krásnější život! A starci, téměř nad hrobem stojící, zrychlili krok: je ještě nutno urvati několik dní, několik hodin, několik vteřin krásnějšího života!

celá kniha

Jedná se o novelu inspirovanou německou pověstí ze třináctého století. Toto vrcholné Dykovo dílo s romantickými prvky je částečně také jistou filozofickou úvahou o lásce, pomstě a nenávisti.

DĚJ:

Do města Hammeln, které je sužováno krysami, přichází mladý krysař beze jména s tajemnou píšťalou a za sto rýnských slíbí město krys zbavit. Zoufalí radní souhlasí.
První noc se krysař také seznámí s Ágnes, dívkou, která ho uhrane natolik, že poprvé v životě v něm zahoří skutečná láska. Ágnes ale krysaře varuje, že má milence, ale krysařovi to nevadí.
Krysař zbaví město krys pomocí tichounké hry na svou magickou píšťalu, kdy vláká krysy do propasti na hoře Koppel. Radní se ale vzpírají vyplatit odměnu, protože nyní, když je bezprostřední nebezpečí zažehnáno, se jim suma zdá přemrštěná. Zhrzený krysař s hlavou bolavou láskou je pokoušen ďáblem, kterému ale přes všechno jeho naléhání nakonec odolá. Zároveň ale zjistí, že se Ágnes spustila se svým milencem a že s ním čeká dítě. Zklamaný krysař ji opouští, v nitru duše je ale schopen a připraven odpustit jí, protože láska, kterou k ní cítí, je nesmírně silná a mocná. Nicméně nešťastná Ágnes spáchá sebevraždu skokem do rozvodněné řeky. Její matka se kvůli smrti své dcery pomate na rozumu a zlomený krysař se rozhodne skoncovat se svým životem stejně jako s životy všech ostatních obyvatel Hammeln, protože je znechucený poměry, které mezi lidmi panují. Mocně zaduje na svou píšťalu a omámený dav ho následuje k hoře Koppel a do propasti. Zachrání se jen rybář Jörgen, který chápe věci s jednodenním zpožděním, a nemluvně, symbol nového života a čistoty.

Hlavním motivem novely je ztráta iluzí a smyslu života. Dokud krysař miloval a byl milován, tak stále nacházel naději a sílu pokračovat v boji s hloupými lidmi, hamižností a ostatními neduhy lidské společnosti. Jakmile se láska ztratila, nebylo už proč žít a pro co trpět, krysař nedokázal déle omlouvat a přehlížet bezohledné chování lidí. Právě proto se jako jediní lidé zachránili Jörgen a nemluvně, protože oni dva ještě stále díky ryzí lásce v jejich srdcích věděli, co to jsou sny a touhy. Zbytek obyvatel Hammeln už zapomněl, a právě proto se vydal slepě za krysařem, protože melodie jeho píšťaly vyvolávala příjemné vzpomínky, staré sny a lákala vidinou lepšího života. Přesto přese všechno nemůžeme přesně říct, co to vlastně znělo krysařovou píšťalou, protože každý z nás má jiné sny a touží po něčem jiném.

Velmi pěkná, poutavá a k zamyšlení nutící kniha.

Krysař (Rozbor díla)
Jazykový plán

Útvary jazyka: Ve vyprávění i v dialozích použitá jen spisovná čeština. Nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují. Nejsou zde použitá ani slova z cizích jazyků (výjimkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh odehrává v hanzovním městě).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená. Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky).

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá.
Tematický plán

Námět: Z minulosti, příběh se odehrává v době hanzovních měst (v blíže neurčené), ve městě Hameln, do kterého přichází krysař, hlavní hrdina, o kterém prakticky nic nevíme.

(Jedná se o novelu inspirovanou německou pověstí ze třináctého století.)

Téma: Hlavním tématem je pobyt krysaře v Hamelnu, hanzovním městě, kde má za 100 rýnských zlatých vyhnat krysy z města. Ti nakonec skončí v „ráji“, zemi sedmihradské (o které se ve městě povídají pohádky, imaginární), po tom, co následují krysařovu píšťalu a spadnou do propasti na hoře Koppel. Vedlejším tématem je jeho láska k Agnes (díky které chce ušetřit město od zkázy po tom, co nedostal od městských radních zaplaceno za svůj splněný úkol) a s tím spojený vstah k dlouhému Kristiánovi (jeho sok, milenec Agnes). Dalším vedlejším tématem je osud rybáře Jörgena, který nemůže žít spořádaný život v Hamelnu (obyvatelé se mu smějí). Zde, na konci celého příběhu, se objevuje motiv poutníka, nikoli však za chimérou, nýbrž za zcela konkrétním cílem (pro svou prostoduchost odolává krysařově píšťale, je totiž příliš zakotven ve své realitě a díky tomu se snaží najít kojící ženu pro nemluvě, které zbylo spolu s ním jako jediné z celého města).

Epizody: Nevyskytují se.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).
Krysař je ústřední postavou, příchází do Hamelnu jako do kteréhokoliv jiného města, které již stačil navštívit. Láska k Agnes ho však ve městě drží a nakonec přivede k propasti na hoře Koppel, kde Agnes spáchala sebevraždu. Ztrácí píšťalu – symbol života, ztrácí možnost zpívat, ztrácí sám sebe – a následován celým městem končí v propasti. (V osudu krysaře zobrazuje Viktor Dyk svůj osud básníka.)
Agnes – dívka, která již má za milence Kristiána, avšak zamiluje se do krysaře (i on do ní). V momentě, kdy zjistí, že s kristiánem čeká dítě, si uvědomí, jak moc miluje krysaře. Problém řeší sebevraždou.
Kristián je milencem Agnes a domnívá se, že ji získá i díky dědictví, které má brzo získat. Kristián nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes odehrává.
Sepp Jörgen – urostlý mladý muž, kdyby nebyl ve městě posměchem (nepochopen obyvateli města stejně jako krysař, na rozdíl od krysaře, který nechce, nemůže žít spořádaným životem), byly by se o něj místní dívky jistě zajímaly. Jednoduchý, vše si uvědomuje o den později (jeho jednoduchost a smysl pro realitu ho ale nakonec zachránili od zkázi).

Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno spíše stručně. Autor je vypravěčem (psáno er formou).
Kompoziční plán

Jedná se o novelu.

Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění. Gradace zřetelná jen ke konci příběhu.

Vstah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.

Vnitřní výstavba děje:
Expozice – Krysařův příchod do hanzovního města, Hamelnu, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes.
Kolize – Vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes.
Krize – Agnes řeší své problémy (vstahy ke svým milencům) sebevraždou.
Závěr – Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). Krysař a jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen jedno opuštěné dítě a začíná mu hledat matku, která by mu mohla dát napít.

úterý 6. dubna 2010

Odcházení

Václav Havel
Jihočeské divadlo 6. 4. 2009

čtvrtek 1. dubna 2010

Vajgl

Jihočeské divadlo, 1.4. 2010