O B Schlinkovi

Důležité věty jsou napsány krátce, stručně bez jakýkoli vysvětlivek, obvykle na začátku kapitoly...

př.: Potom jsem ji začal zrazovat.,  Následující den byla pryč., Přelíčení nemohlo pro Hannu probíhat hůř., Příštího rána hanna zemřela.

Předčítač - bernard Schlink

Když přišla z kuchyně, vzhlédl jsem, až teprve když stála před vanou. V rozpřažených rukou držela velký ručník. "Pojď!" Obrátil jsem se k ní zády, když jsem vylézal z vody a napřimoval se. Zahalila mě zezadu do ručníku, od hlavy až k patě, a třela mě do sucha. Potom nechala ručník padnout na podlahu. Neodvážil jsem se ani pohnout. Přistoupila ke mně tak blízko, že jsem na zádech cítil její ňadra a na zadnici její břicho.  I ona byla nahá. Ovinula kolem mě své paže, jednu ruku položila na mou hruď a druhou na mé ztopořené pohlaví. "Proto jsi přece přišel!" "Já..." Nevěděl jsem, co mám říct. Ani ano, ale také ani ne...

-

Milovali jsme se jinak. Na počátku jsem se zcela oddával jejímu vedení, její moci. Pak jsem se anučil se jí zmocňovat. Během naší cesty a po ní jsme se už jenom jeden druhého nezmocňovali. A ještě mám báseň, kterou jsem tehdy napsal. Jako báseň velkou hodnotu nemá. Zbožňoval jsem tehdy Rilka a Benna a vidím, že jsem se snažil napodobit oba najednou. Zároveň však vidím, jak blízcí jsme si tehdy byli. Zde je báseň:

Když se otevřeme

ty mě a já tobě

když se ponoříme

ty do mě a já do tebe

a když zahyneme

ty ve mě a já v tobě.

Pak

já jsem já

a ty jsi ty.

-

Čtvrtý rok našeho verbálního, avšak na slovo skoupého vztahu přišel pozdrav. "Chlapečku, poslední příběh byl obzvláště hezký. Děkuji. Hanna. Papír byl linkovaný. vytržená a na okraji zastřižená stránka ze školního sešitu. Pozdrav stál úplně nahoře a zabíral tři řádky. Byl napsán modrým kuličkovým perem, které se rozmazává...