autentický příběh sedmnáctileté narkomanky...
Přesně před rokem sem napsala dopis na rozloučenou. Snažila jsme se ho napsat krasopisně, protože máma moje písmo normálně nepřečte. Dopis jsem položila v kuchyni na stůl, kde ho taky pak našla, jenom si ale myslela, že mi ho dala kámoška. Nebylo to moje písmo. Tak hezký písmo bych přece neuměla. Přitom sem to ten den brala skoro vážně. Teď beru věci vážně častějc. Co je to za blbý slvoo
Chtěla sem umřít.
Umřu rychlejc než vy všichni.
Moje máma si takovejch věcí prostě nevšímá. Vlastně si nikdy ničeho nevšimne. Až na jednu výjimku: Když zas docházej prachy, vrazí mi jednu a řve na mě. Říká, že sem tlustej hnusnej, drahej a nechtěnej ***, kterej ji vysává a vypudil manžela. Stává se to třeba u večeře, nebo když se pokoušim nebejt sjetá.
Ale myslim, že se tak moc neplete. Co vlastně sem? Tlustá, hnusná, nechtěná kunda. Ví to, je přece moje máma.
.........
Intenzivní, otevřené a šokující. svět mezi dětskou prostitutucí a drogami
Žádné komentáře:
Okomentovat