pondělí 11. května 2009

Umělohmotný třípokoj

Dost mužů, kteří ke mně přijdou, si myslí, že je to poetické. Že jsem si třeba ten název umělohmotný třípokoj vymyslela jen pro ten jedinečný společný večer; a ten žlutý ptáček jim už ťuká v kalhotách celý nedočkavý a připravený buď jako píšťalka, kterou si vezmu do úst, a ona to ví a těší se a předem si popiskuje, nebo jako palička k bubínku, na který spolu zavíříme, nebo někdy jen jako obyčejná kukačka, co čeká v hodinách a neodbije dřív, než hodinový strojek v hájovničce nakáže, tak ta je také dobrá a může být i nejlepší.

Někdy chtějí, abych se při tom na ně dívala anebo sténala spolu s nimi, což není problém, jakmile ale při tom chtějí sebemíň osahávat, účtuji si to jako samostatné předčíslí a za večer tím pádem platí dvakrát, což si ale myslim, že vzhledem k délce a úmornosti toho maratónu, kterým se rašple se zandavákem pak musí prodřít, než rašple nakyne podruhé, a to tak, že si konečně může odpoušknout, víc jak malý pšouk to napodruhé tak rychle za sebou nebývá, tak za takovouhle údernickou práci si dvojité finanční ohodnocení myslím zasloužím.



Žádné komentáře: