Nuže, trup ušlechtilý a veskrze helénský, by byl v roce 1909 býval nadměrný, ale plně se snáší s volnou, pohodlnou, klasickou, svrchovatě ladnou módou roku 1911. Paže jsou dlouhé: silnější v místech, kde vybíhají z ramen, a příjemně se zeštíhlují; jsou vzdáleny nedostatku, kterým trpí paže ruské tanečnice Truhanové, jež jsou stejně silné u podpaždí jako v zápěstí. Ruce Ztepilé bychom jistě nevychvalovali jakožto aristokratické, neboť jsou široké a poněkud hrubé. Její hruď je plna dstojnosti a budí dojem sladké únavy, která je též v souladu s módou letošního léta.
Pořadí jejích nejmilejších čiností vypadá takto:
Za prvé, spát.
Za druhé, koupat se.
Za třetí, chodit do divadla.
Za čtvrté, tančit.
Za páté, dostávat dopisy od přítelkyň.
Za šesté, šít.
Za sedmé, prát v létě, když jí to nezakazují, s rukama hluboko ponořenýma do vody.
Za osmé, číst.
Za deváté, chodit na návštěvy, rozmlouvat a plnit další společenské povinnosti.
Za desáté, odpovídat na dopisy přítelkyň.
Mlčení
Hodně mlčí, a jak dobře!
"Ale ty, oblíbenče, si pro sebe uchováš víc na paměť a znamení toho, že jsi přímo slyšel moji řeč. Musíš být příkladem klidu a nezpronevěříš se smyslu pro proporci. Vidím, že zatímco jsem hovořila, tvj obličej se vyjasnil a slzy oschly. Takového tě chci a jenom za cenu takovéto zdrženlivosti budeš moci hládat mé slovo. Jdi tedy a uč jí lidi, křti je noucentisty ve jménu Ztepilé. Já tě při tvé cestě světem neopustím. Neviditelná budu sledovat každý tvůj krok. Dostaneš-li se do zmatků či pochybností nebo nebezpečí, vzývej mě a záhy ti nějaké znamení vyjeví moji skrytou přítomnost a útěchu. Znám tvé slabosti, jako ty jsi poznal mé síly. Sbohem, Xénie, a přijmi teď pro všechny své cesty a své skutky mé požehnání."
Intelektuální román napsal španělský myslitel a literární a výtvarný kritik (1881-1954). Rozvíjí příběh z malého přímořského letoviska, v němž se objeví mladá ztepilá dívka, symbolizující krásu spisovatelovy vlasti -Katalánska. Dílo vzniklé z okouzlení nikoli jedinou ženou, ale celým národem, jeho bohatou minulostí i současnými tvůrčími schopnostmi.
Pořadí jejích nejmilejších čiností vypadá takto:
Za prvé, spát.
Za druhé, koupat se.
Za třetí, chodit do divadla.
Za čtvrté, tančit.
Za páté, dostávat dopisy od přítelkyň.
Za šesté, šít.
Za sedmé, prát v létě, když jí to nezakazují, s rukama hluboko ponořenýma do vody.
Za osmé, číst.
Za deváté, chodit na návštěvy, rozmlouvat a plnit další společenské povinnosti.
Za desáté, odpovídat na dopisy přítelkyň.
Mlčení
Hodně mlčí, a jak dobře!
"Ale ty, oblíbenče, si pro sebe uchováš víc na paměť a znamení toho, že jsi přímo slyšel moji řeč. Musíš být příkladem klidu a nezpronevěříš se smyslu pro proporci. Vidím, že zatímco jsem hovořila, tvj obličej se vyjasnil a slzy oschly. Takového tě chci a jenom za cenu takovéto zdrženlivosti budeš moci hládat mé slovo. Jdi tedy a uč jí lidi, křti je noucentisty ve jménu Ztepilé. Já tě při tvé cestě světem neopustím. Neviditelná budu sledovat každý tvůj krok. Dostaneš-li se do zmatků či pochybností nebo nebezpečí, vzývej mě a záhy ti nějaké znamení vyjeví moji skrytou přítomnost a útěchu. Znám tvé slabosti, jako ty jsi poznal mé síly. Sbohem, Xénie, a přijmi teď pro všechny své cesty a své skutky mé požehnání."
Intelektuální román napsal španělský myslitel a literární a výtvarný kritik (1881-1954). Rozvíjí příběh z malého přímořského letoviska, v němž se objeví mladá ztepilá dívka, symbolizující krásu spisovatelovy vlasti -Katalánska. Dílo vzniklé z okouzlení nikoli jedinou ženou, ale celým národem, jeho bohatou minulostí i současnými tvůrčími schopnostmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat