Andy mi vždycky připomínal: "Dean říkal: 'Žij rychle a zemři mladý, ať po sobě necháš mrtvolu k světu'."
"Vy beznáte Poussina, jednoho z největších francouzských malířů sedmnáctého století? Chybí vám základní umělecký přehled!" "Umění znát nemusím. Já ho dělám."
Kapitola Blow Job: "Po pětatřicet minut kamera ani na okamžik neopustí mužovu tvář, která se stěží pohne, stejně netečná, jako kdyby umírala pomalou smrtí. Kdybychom neviděli úvodní scénu, nenapadlo by nás o co jde. Muži sledující film začínají ztěžka polykat, ženy ani nedýchají. Andy, rytmicky přežvykující, převaluje v ústech žvýkačku. Přežvykování žvýkačky je jediným zvukovým doprovodem Blow Job."..."Ten film je podfuk," konstatuje Ingrid. "děj se odehrává metr pod kamerou."
Dálí prohlašuje: "Je sors la peinture de la routine. Čerpám z umění každodeního života."
Když čtu v časopise Time článek o světle a prostoru, narazím na výraz "ultra violet". Ta dvě slova se mne doslova zmocní. Vystřihnu si je zlatými nůžkami, kterými si stříhám roztřepené konečky vlasů. Ultra violet - ultrafialová.
Stejně Andy neváhá opakovat sám sebe. namaluje čtyřicet osm Marilym a dvě stě dvacet čtyři Campbellových polévkových plechovek a ve filmu Spáč spáč spí, spí, spí, spí, spí, spí, dokud také divák nezačne dřímat.
The Velvet Underground dělají s hudbou to, co dělá Andy s představami. Opakují a opakujía opakují totéž slovo nebo slovní obrat, dokud někdo nezakřičí: ůDržte už hubu!" Lou nahrává píseň "Dělej pštrosa". Je to čistá lyrika. Vykřikuje slova pořád dokola, dokud ho šéf nahrávací sekce nedonutí, aby přestal.
Když jsem vzhůru, probírám svůj život a promítám si ho jako film. V duchu vidím domovy, které jsem rozbila, své lži, loupeže, potraty, cizoložství, krutosti, bezohlednosti, své hříchy. Čtu bibli. S hrůzou si uvědomuji, že jsem porušila každé z deseti přikázání.
Stalo se běžnou praxí pro kohokoli, kdo se náhodou nachomýtl kolem, aby se podepsal Andyho jménem na "Brillo Boxes", "Marilyn" a na různé verze polévkových plechovek. I na mě přišla řada v podpisové povinnosti. Gerard, v souladu se všemi postupy při tvorbě pop uměleckého díla, objedla sítotisky, natáhl plátna, použil síta, rozetřel barvu - při různých příležitostech - a připojil Andyho jméno. Otázka zněla: Čí je to obraz?
kkk
Téma: Autobiografie Ultra Violet, která prožila část života po boku Andy Warhola. Drogy, večírky, umění, filmy, pop art, homosexuálové... Odraz 60. let.
"Ach, to bylo úžasné!" Později, na ulici, mně vykládá, jak to bylo ubohé.
"Den bez zmínky o nás je ztracený."
"Vy beznáte Poussina, jednoho z největších francouzských malířů sedmnáctého století? Chybí vám základní umělecký přehled!" "Umění znát nemusím. Já ho dělám."
Kapitola Blow Job: "Po pětatřicet minut kamera ani na okamžik neopustí mužovu tvář, která se stěží pohne, stejně netečná, jako kdyby umírala pomalou smrtí. Kdybychom neviděli úvodní scénu, nenapadlo by nás o co jde. Muži sledující film začínají ztěžka polykat, ženy ani nedýchají. Andy, rytmicky přežvykující, převaluje v ústech žvýkačku. Přežvykování žvýkačky je jediným zvukovým doprovodem Blow Job."..."Ten film je podfuk," konstatuje Ingrid. "děj se odehrává metr pod kamerou."
Dálí prohlašuje: "Je sors la peinture de la routine. Čerpám z umění každodeního života."
Když čtu v časopise Time článek o světle a prostoru, narazím na výraz "ultra violet". Ta dvě slova se mne doslova zmocní. Vystřihnu si je zlatými nůžkami, kterými si stříhám roztřepené konečky vlasů. Ultra violet - ultrafialová.
Stejně Andy neváhá opakovat sám sebe. namaluje čtyřicet osm Marilym a dvě stě dvacet čtyři Campbellových polévkových plechovek a ve filmu Spáč spáč spí, spí, spí, spí, spí, spí, dokud také divák nezačne dřímat.
The Velvet Underground dělají s hudbou to, co dělá Andy s představami. Opakují a opakujía opakují totéž slovo nebo slovní obrat, dokud někdo nezakřičí: ůDržte už hubu!" Lou nahrává píseň "Dělej pštrosa". Je to čistá lyrika. Vykřikuje slova pořád dokola, dokud ho šéf nahrávací sekce nedonutí, aby přestal.
Když jsem vzhůru, probírám svůj život a promítám si ho jako film. V duchu vidím domovy, které jsem rozbila, své lži, loupeže, potraty, cizoložství, krutosti, bezohlednosti, své hříchy. Čtu bibli. S hrůzou si uvědomuji, že jsem porušila každé z deseti přikázání.
Stalo se běžnou praxí pro kohokoli, kdo se náhodou nachomýtl kolem, aby se podepsal Andyho jménem na "Brillo Boxes", "Marilyn" a na různé verze polévkových plechovek. I na mě přišla řada v podpisové povinnosti. Gerard, v souladu se všemi postupy při tvorbě pop uměleckého díla, objedla sítotisky, natáhl plátna, použil síta, rozetřel barvu - při různých příležitostech - a připojil Andyho jméno. Otázka zněla: Čí je to obraz?
___
kkk___
Hlavní postavy: Andy Warhol - čtrnáctiletá studentka, která řeší běžné problémy teenagerů - to jak vypadá, jak zapůsobit na kluka, který se jí líbí... Je velmi vtipná, pohotová, trochu ironická, ale velmi pohodová holka, kterou má většina lidí rádo. Ultra Violet - nejlepší kamarádka Georgie, zamilovaná do Toma, trochu stydlivější, upjatá, možná staromódní, Salvador Dalí - kamarádky Georgie, které s ní řeší veškeré trable a jejich zájmy jsou: kosmetika, kluci, oblékání, kluci, rodiče, kluci, škola. Edie Sedgwick - starší kluk, zpěvák skupiny Stiff Dylans, trochu namyšlený, hezký, Georgia mu přijde moc mladá. Rodiče Georgie - mají o ní starost, v průběhu všech dílů knih prochází jejich vztah krizí, ale nakonec vše dobře dopadne, Libby - malá sestřička Georgie, trochu šišlá, je roztomilá, ale trochu otravná. Komik Dave - vtipný kluk, který Georgii posloužil jako návnada, aby získala Robbieho, pohotový, hezký.
Prostředí, doba: Amerika, 60.léta 20. stoletíTéma: Autobiografie Ultra Violet, která prožila část života po boku Andy Warhola. Drogy, večírky, umění, filmy, pop art, homosexuálové... Odraz 60. let.
___
"Ach, to bylo úžasné!" Později, na ulici, mně vykládá, jak to bylo ubohé.
"Den bez zmínky o nás je ztracený."
Žádné komentáře:
Okomentovat