Ze života hmyzu

Bratří Čapkové

Chrobačka (1): Chrobáčku.
Chrobák (2): Copak?

1: Hahahaha.
2: Haha, haha! Ženo!
1: Copak?

2: Hahaha, je to krásné něco mít. Svůj majeteček. Svůj životní sen.
1: Svoji kuličku.
2: Ovoce své práce.
1: Hahaha!
2: Já se zblázním radostí. Já… já… já se zblázním samou radostí. Na mou duši, já se zblázním.
1: Proč?
2: Starostí. Teď když máme svou kuličku! Tak jsem se na ni těšil, a teď, když ji máme, musíme dělat novou. Ta dřina!
1: A proč novou?
2: Pitomá! Abychom měli dvě.
1: Aha, dvě. To je pravda…

___

Předehra představuje samomluvu opilého tuláka, který ironizuje lidi, jenž jeho samého oslovují „člověče“, ale od něho by takové oslovení nesnesli. Rozhodne se tedy, že je bude považovat za hmyz. Přiběhne pedant se síťkou na motýly, jmenuje některé druhy motýlů a vystihuje smysl motýlího života věčnou hrou lásky. Tulák stejnou myšlenku projevuje ve verších.
V 1. jednání (Motýli) se znázorňuje hra lásky mezi dvěma páry motýlů (Clythie - Otakar, Iris - Viktor) a pátým motýlem básníkem (Felix). Obě samičky se snaží koketováním získat toho té druhé, jen aby ho družka družce odloudila, nakonec odlétá Iris s Viktorem, bývalým přítelem Clythie. Otakar se jí ale vydává následovat, zatímco Felix vypráví Clythii básničky. Iris se vrací sama a přináší zprávu, že Viktora sežral pták a naříká, že bude muset snášet vajíčka – výsledek Otakarovi lásky. Clythie odlétá chytat jiného milence.
Ve 2. jednání (Kořistníci) neběží již o hru lásky, ale o sobecké shánění majetku jménem rodiny. Párek chrobáků koulí svůj drahocenný majetek – kuličku trusu. Zatímco pro ni hledají úkryt, druhý chrobák ji jim ukradne. Stejně sobecký je i cvrček, ten se raduje z toho, že se jiný cvrček stal kořistí ptáka, uvolnil tím totiž pro něj a jeho manželku čekající děti byt. Oba se ale stanou obětí Lumka, jenž shání zásoby pro svou larvičku. Larvu však i se zásobami sežere parazit. Během tohoto jednání se neustále ozývá hlas kukly, že se rodí a že z ní bude něco velkého.
Ve třetím dějství (Mravenci) přechází tulák od rodiny k myšlence státu, kde se jedinec musí obětovat celku. (V tomto případě jsou to mravenci), mravenčí válka je diktována rychlým tempem, třeba že při ní jedinci hynou (je to přece v zájmu celku), - vede se válka se žlutými mravenci. Přicházejí jen vítězné zprávy, za které se vůdce modlí k Bohu a jmenuje ho plukovníkem, vítězi jsou nakonec přece jen žlutí, ale vůdce poraženého mraveniště se stejně modlí k Bohu a mluví o národním nadšení a právu. Tulák ho zašlápne.
Epilog: tulák se probudí ve tmě a zatouží po světle, rozsvítí se a on spatří radostný rej jepic, které hlásí slávu života a při tanci hynou. Také kukla z druhého jednání se zrodí v jepici a hyne. Tulák umírá a na scénu se plazí dva slimáci – zvědaví a lhostejní diváci. Přichází dřevorubec s tetkou, která nese dítě ke křtu a vysloví lidový názor: Jeden se narodí a druhý umře… KONEC
Epilog II: Toto dílo bylo nařčeno z přílišného pesimismu, který autoři hájí v předmluvě, proto připsali ještě jeden konec – (od odchodu slimáků) – tulák se probouzí a potkají ho dva drvoštěpové, kteří mu nabízejí práci a tulák odchází s nimi i s dobrou náladou … KONEC

___

Téma: předehra: lidé – jak se chovají 1. dějství: přelétavá láska 2. dějství: sobeckost 3. dějství: jedinec se musí obětovat státu epilog: Jeden se narodí a druhý umře – pomíjivost života epilog II.: všechno dobře dopadne

___

Tato divadelní hra se mi moc líbila, nejprve jsem ji viděla v divadelním představením, kde mě velmi zaujala a až poté jsem si ji přečetla. Líbí se mi: jak autoři nepojmenovávají vlastnosti postav, ale ony samy vyplývají jejich chováním. chování a mluva chrobáků mluva slimáků – vtipná, protože šišlali tulákův pesimismus věta: Jeden se narodí, druhý umře. Nejzajímavější mi připadalo 2.dějství, naopak mě nudilo dějství třetí. Připadalo mi, že 2.epilog byl poněkud zbytečný, protože: je to happy-end, který je moc obehraný a protože v dodatku se říká: - v epilogu je Poutník totožný s Tulákem, což znamená, že tulák se změnil v poutníka a znovu ožil.