"Nevědělo se, co se děje uvnitř ministerstva lásky, ale nebylo to těžké uhodnout: mučení, drogy, jemné přístroje zaznamenávající nervové reakce, pozvolné vyčerpání nespavostí, samotou a neustálými výslechy. Fakta se v každém případě nedají skrýt. Mohou je vyslídit pátráním, mohou je z člověka dostat mučením. Pokud však není cílem zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský, co na tom v konečném důsledku záleží? Nemohou změnit cítění člověka, člověk sám se totiž nemůže změnit, i kdyby chtěl. Mohou odhalit všechno, co jste udělali nebo si mysleli do nejmenších podrobností, ale nitro lidského srdce, které je i pro člověka samého záhadou, zůstane netknuté."
William Saroyan (31. srpna 1908 Fresno, Kalifornie – 18. května 1981) byl americký prozaik, básník a dramatik arménského původu. Saroyan se narodil v Kalifornii emigrantům z Arménie. Po smrti otce (1911) byla jeho matka nucena díky špatné situaci dát své čtyři děti do sirotčince. William se domů vrátil až v roce 1916. Zde Saroyan absolvuje základní školu a dále již nestuduje. Své první literární pokusy začíná mladý Saroyan posílat do anglické přílohy bostonského časopisu Arménů Hairenik (Země Arménů). Podepisuje se tehdy jako Sirak Goryan – Sirak bylo tehdy častým jménem v jeho příbuzenstvu a Goryan je jméno arménského spisovatele. William Saroyan se, stejně jako jeho hrdinové, celý život potýkal s finančními problémy, které byly způsobeny jeho účastí v různých hazardních hrách, ale i dobročinných akcích. Roku 1940 odmítl Pulitzerovu cenu – údajně proto, že měl nedůvěru v umělecká ocenění. Saroyan byl dvakrát ženatý (se stejnou ženou) a měl dvě děti. Dílo Odvážný mladý muž na létající hrazdě (1934)Jmenuji se Aram (1940; My Name Is Aram)Lidská komedie (1943) – původně psáno jako filmový scénář, film se však nerealizoval. Román je ale výrazně ovlivněn původním záměrem. Hrdinou tohoto románu je čtrnáctiletý chlapec, který dělá ve 2. světové válce poštovního poslíčka. Kniha je spojení několika příběhů s ústřední postavou Homéra. Ten se pak stává účastníkem mnoha tragédií – oznámení úmrtí vojáka, ale přesto věří, že svět je jako člověk – dobrý i zlý a takový, jakým ho člověk udělá.Dobrodružství Wesleye Jacksona (1947; The Adventures of Wesley Jackson)Tracyho tygr
Děj: Kniha vypráví o mladé slovinské dívce Veronice, která se rozhodne spáchat sebevraždu, protože její život je stereotypní a protože cítí pocit zbytečnosti, když nemůže ovlivnit špatné věci, které se dějí na světě. Sebevražda se jí nepovede a ona je převezena do psychiatrické léčebny ve Villete, kde se setkává s dalšími zajímavými lidmi – advokátkou s panickým syndromem, ženou trpící depresí a s mladým schizofrenikem Eduardem, do kterého se později zamiluje. V „blázinci“ se sama sebe Veronika musí zeptat: kde je ta pomyslná hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem mezi odlišností a normalitou? Veronika se stane předmětem zvláštního lékařského pokusu, při kterém jí budou injekčně vpravovat do těla látky simulující srdeční záchvat a namluví Veronice, že za pár dní má zemřít. Poté si Veronika začne vážit každé minuty, kterou může prožít a pocítí prudkou touhu milovat. Uteče s Eduardem z Villete, protože nechce zemřít v blázinci. Každý svůj další den považuje za zázrak a užívá si každou jeho minutu.
Kniha se mi moc líbila. Z Coelhových knih jí mám nejradši, líbí se mi, jak autor líčí pocity Veroniky. Líbí se mi i hlavní myšlenka knihy, která je určitě aktuální a vážná. Měl by si jí přečíst každý, kdo jen uvažoval o sebevraždě. Přišlo mi, ale trošku ohrané, že Veronika chtěla odejít z Villete zase kvůli Lásce. Proč ne nějaký jiný motiv? Ale jinak patří tato kniha mezi mé oblíbené.
Předehra představuje samomluvu opilého tuláka, který ironizuje lidi, jenž jeho samého oslovují „člověče“, ale od něho by takové oslovení nesnesli. Rozhodne se tedy, že je bude považovat za hmyz. Přiběhne pedant se síťkou na motýly, jmenuje některé druhy motýlů a vystihuje smysl motýlího života věčnou hrou lásky. Tulák stejnou myšlenku projevuje ve verších.Tato divadelní hra se mi moc líbila, nejprve jsem ji viděla v divadelním představením, kde mě velmi zaujala a až poté jsem si ji přečetla. Líbí se mi: jak autoři nepojmenovávají vlastnosti postav, ale ony samy vyplývají jejich chováním. chování a mluva chrobáků mluva slimáků – vtipná, protože šišlali tulákův pesimismus věta: Jeden se narodí, druhý umře. Nejzajímavější mi připadalo 2.dějství, naopak mě nudilo dějství třetí. Připadalo mi, že 2.epilog byl poněkud zbytečný, protože: je to happy-end, který je moc obehraný a protože v dodatku se říká: - v epilogu je Poutník totožný s Tulákem, což znamená, že tulák se změnil v poutníka a znovu ožil.