Děj: Kniha vypráví o mladé slovinské dívce Veronice, která se rozhodne spáchat sebevraždu, protože její život je stereotypní a protože cítí pocit zbytečnosti, když nemůže ovlivnit špatné věci, které se dějí na světě. Sebevražda se jí nepovede a ona je převezena do psychiatrické léčebny ve Villete, kde se setkává s dalšími zajímavými lidmi – advokátkou s panickým syndromem, ženou trpící depresí a s mladým schizofrenikem Eduardem, do kterého se později zamiluje. V „blázinci“ se sama sebe Veronika musí zeptat: kde je ta pomyslná hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem mezi odlišností a normalitou? Veronika se stane předmětem zvláštního lékařského pokusu, při kterém jí budou injekčně vpravovat do těla látky simulující srdeční záchvat a namluví Veronice, že za pár dní má zemřít. Poté si Veronika začne vážit každé minuty, kterou může prožít a pocítí prudkou touhu milovat. Uteče s Eduardem z Villete, protože nechce zemřít v blázinci. Každý svůj další den považuje za zázrak a užívá si každou jeho minutu.
Kniha se mi moc líbila. Z Coelhových knih jí mám nejradši, líbí se mi, jak autor líčí pocity Veroniky. Líbí se mi i hlavní myšlenka knihy, která je určitě aktuální a vážná. Měl by si jí přečíst každý, kdo jen uvažoval o sebevraždě. Přišlo mi, ale trošku ohrané, že Veronika chtěla odejít z Villete zase kvůli Lásce. Proč ne nějaký jiný motiv? Ale jinak patří tato kniha mezi mé oblíbené.
Žádné komentáře:
Okomentovat