kyselý sliny
Tak dobře. Okno zůstane otevřený
uslyšíš včas
houkání vlaku.
A všechno je jako vždycky. Bude podzim
přiletěj vrány bude poledne
a celý den je před námi. Je úterý
mám chřipku a neberu telefony.
vedle v bytě se smějou přes zeď. Tohle je můj stín
a tohle je ten tvůj.
(...)
„Jdi, krysaři. Jdi kamkoli. Zapomeň. Já (a zde její hlas zněl zcela tiše a měkce, jako doznívající hudba), já, krysaři, nemohu!“
„Neodejdu,“ zahučel krysař. „Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit.“ „Nevrátíš se, krysaři.“
....
A píšťala krysařova, když promluvila o bílých šatečkách družičky, úsměvu, dítěti, čistotě prvého snu, když promluvila o tolikerém hříchu a tolikeré zradě, o tolikeré neřesti a tolikerém kalu, o tolikeré bídě a tolikeré únavě, rozjásala se opět. A mezi pestrým zástupem lidí z Hameln, sledujícím krysaře, radostně nějak to zašumělo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuměl. Ano, jde se v zemi sedmihradskou. Ano, země sedmihradská čeká. Ano, je možno jinak žíti. A všichni, muži, ženy, děti, opouštěli blátivý život Hameln v touze, kterou napovídala krysařova píšťala. Matky tiskly nemluvňata prudčeji na svá prsa: bude to jiný život, krásnější život! A starci, téměř nad hrobem stojící, zrychlili krok: je ještě nutno urvati několik dní, několik hodin, několik vteřin krásnějšího života!
Jedná se o novelu inspirovanou německou pověstí ze třináctého století. Toto vrcholné Dykovo dílo s romantickými prvky je částečně také jistou filozofickou úvahou o lásce, pomstě a nenávisti.
DĚJ:
Do města Hammeln, které je sužováno krysami, přichází mladý krysař beze jména s tajemnou píšťalou a za sto rýnských slíbí město krys zbavit. Zoufalí radní souhlasí.
První noc se krysař také seznámí s Ágnes, dívkou, která ho uhrane natolik, že poprvé v životě v něm zahoří skutečná láska. Ágnes ale krysaře varuje, že má milence, ale krysařovi to nevadí.
Krysař zbaví město krys pomocí tichounké hry na svou magickou píšťalu, kdy vláká krysy do propasti na hoře Koppel. Radní se ale vzpírají vyplatit odměnu, protože nyní, když je bezprostřední nebezpečí zažehnáno, se jim suma zdá přemrštěná. Zhrzený krysař s hlavou bolavou láskou je pokoušen ďáblem, kterému ale přes všechno jeho naléhání nakonec odolá. Zároveň ale zjistí, že se Ágnes spustila se svým milencem a že s ním čeká dítě. Zklamaný krysař ji opouští, v nitru duše je ale schopen a připraven odpustit jí, protože láska, kterou k ní cítí, je nesmírně silná a mocná. Nicméně nešťastná Ágnes spáchá sebevraždu skokem do rozvodněné řeky. Její matka se kvůli smrti své dcery pomate na rozumu a zlomený krysař se rozhodne skoncovat se svým životem stejně jako s životy všech ostatních obyvatel Hammeln, protože je znechucený poměry, které mezi lidmi panují. Mocně zaduje na svou píšťalu a omámený dav ho následuje k hoře Koppel a do propasti. Zachrání se jen rybář Jörgen, který chápe věci s jednodenním zpožděním, a nemluvně, symbol nového života a čistoty.
Hlavním motivem novely je ztráta iluzí a smyslu života. Dokud krysař miloval a byl milován, tak stále nacházel naději a sílu pokračovat v boji s hloupými lidmi, hamižností a ostatními neduhy lidské společnosti. Jakmile se láska ztratila, nebylo už proč žít a pro co trpět, krysař nedokázal déle omlouvat a přehlížet bezohledné chování lidí. Právě proto se jako jediní lidé zachránili Jörgen a nemluvně, protože oni dva ještě stále díky ryzí lásce v jejich srdcích věděli, co to jsou sny a touhy. Zbytek obyvatel Hammeln už zapomněl, a právě proto se vydal slepě za krysařem, protože melodie jeho píšťaly vyvolávala příjemné vzpomínky, staré sny a lákala vidinou lepšího života. Přesto přese všechno nemůžeme přesně říct, co to vlastně znělo krysařovou píšťalou, protože každý z nás má jiné sny a touží po něčem jiném.
Velmi pěkná, poutavá a k zamyšlení nutící kniha.
Krysař (Rozbor díla)
Jazykový plán
Útvary jazyka: Ve vyprávění i v dialozích použitá jen spisovná čeština. Nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují. Nejsou zde použitá ani slova z cizích jazyků (výjimkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh odehrává v hanzovním městě).
Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená. Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky).
Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá.
Tematický plán
Námět: Z minulosti, příběh se odehrává v době hanzovních měst (v blíže neurčené), ve městě Hameln, do kterého přichází krysař, hlavní hrdina, o kterém prakticky nic nevíme.
(Jedná se o novelu inspirovanou německou pověstí ze třináctého století.)
Téma: Hlavním tématem je pobyt krysaře v Hamelnu, hanzovním městě, kde má za 100 rýnských zlatých vyhnat krysy z města. Ti nakonec skončí v „ráji“, zemi sedmihradské (o které se ve městě povídají pohádky, imaginární), po tom, co následují krysařovu píšťalu a spadnou do propasti na hoře Koppel. Vedlejším tématem je jeho láska k Agnes (díky které chce ušetřit město od zkázy po tom, co nedostal od městských radních zaplaceno za svůj splněný úkol) a s tím spojený vstah k dlouhému Kristiánovi (jeho sok, milenec Agnes). Dalším vedlejším tématem je osud rybáře Jörgena, který nemůže žít spořádaný život v Hamelnu (obyvatelé se mu smějí). Zde, na konci celého příběhu, se objevuje motiv poutníka, nikoli však za chimérou, nýbrž za zcela konkrétním cílem (pro svou prostoduchost odolává krysařově píšťale, je totiž příliš zakotven ve své realitě a díky tomu se snaží najít kojící ženu pro nemluvě, které zbylo spolu s ním jako jediné z celého města).
Epizody: Nevyskytují se.
Děj: Realizuje se v událostech.
Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).
Krysař je ústřední postavou, příchází do Hamelnu jako do kteréhokoliv jiného města, které již stačil navštívit. Láska k Agnes ho však ve městě drží a nakonec přivede k propasti na hoře Koppel, kde Agnes spáchala sebevraždu. Ztrácí píšťalu – symbol života, ztrácí možnost zpívat, ztrácí sám sebe – a následován celým městem končí v propasti. (V osudu krysaře zobrazuje Viktor Dyk svůj osud básníka.)
Agnes – dívka, která již má za milence Kristiána, avšak zamiluje se do krysaře (i on do ní). V momentě, kdy zjistí, že s kristiánem čeká dítě, si uvědomí, jak moc miluje krysaře. Problém řeší sebevraždou.
Kristián je milencem Agnes a domnívá se, že ji získá i díky dědictví, které má brzo získat. Kristián nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes odehrává.
Sepp Jörgen – urostlý mladý muž, kdyby nebyl ve městě posměchem (nepochopen obyvateli města stejně jako krysař, na rozdíl od krysaře, který nechce, nemůže žít spořádaným životem), byly by se o něj místní dívky jistě zajímaly. Jednoduchý, vše si uvědomuje o den později (jeho jednoduchost a smysl pro realitu ho ale nakonec zachránili od zkázi).
Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno spíše stručně. Autor je vypravěčem (psáno er formou).
Kompoziční plán
Jedná se o novelu.
Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění. Gradace zřetelná jen ke konci příběhu.
Vstah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.
Vnitřní výstavba děje:
Expozice – Krysařův příchod do hanzovního města, Hamelnu, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes.
Kolize – Vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes.
Krize – Agnes řeší své problémy (vstahy ke svým milencům) sebevraždou.
Závěr – Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). Krysař a jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen jedno opuštěné dítě a začíná mu hledat matku, která by mu mohla dát napít.
autentický příběh sedmnáctileté narkomanky...
Přesně před rokem sem napsala dopis na rozloučenou. Snažila jsme se ho napsat krasopisně, protože máma moje písmo normálně nepřečte. Dopis jsem položila v kuchyni na stůl, kde ho taky pak našla, jenom si ale myslela, že mi ho dala kámoška. Nebylo to moje písmo. Tak hezký písmo bych přece neuměla. Přitom sem to ten den brala skoro vážně. Teď beru věci vážně častějc. Co je to za blbý slvoo
Chtěla sem umřít.
Umřu rychlejc než vy všichni.
Moje máma si takovejch věcí prostě nevšímá. Vlastně si nikdy ničeho nevšimne. Až na jednu výjimku: Když zas docházej prachy, vrazí mi jednu a řve na mě. Říká, že sem tlustej hnusnej, drahej a nechtěnej ***, kterej ji vysává a vypudil manžela. Stává se to třeba u večeře, nebo když se pokoušim nebejt sjetá.
Ale myslim, že se tak moc neplete. Co vlastně sem? Tlustá, hnusná, nechtěná kunda. Ví to, je přece moje máma.
.........
Intenzivní, otevřené a šokující. svět mezi dětskou prostitutucí a drogami
Sním o tvém příchodu
Vrať se Lou má zbožňovaná
Ten pokoj patří rozkošem
kkk
Jeremy Garnet je mladý spisovatel, který vydal zatím jen jeden román a teď prochází menší tvůrčí krizí, ze které ho vytrhne akční kamarád Stanley F. Ukridge. Plán, jak zabít nudu a vydělat peníze, je jasný: Založit slepičí farmu za co nejmenší náklady, ale s co největším výdělkem, Ukridge už má všechno vymyšlené, nezbývá nic jiného než se přidat a odjet s ním na venkov. Jeremy z toho není nadšený, práce s Ukridgem je vždy hektická a bez jistého výsledku. Pochyby Jeremyho přejdou až když potká mladičkou Phyllis, do které se bláznivě zamiluje a rozhodne se jí získat i přes nesouhlas jejího vznětlivého otce, jenž musí mít vždy pravdu. Nakonec lstí (nechá pana Derricka vyhrát golfový turnaj) získá jak Phyllis, tak požehnání jejího otce. Už zbývá jenom se vypořádat s vymahači dluhů po Ukridgově slepičí farmě a začít nový život s Phyllis. Jenže Ukridgea teď napadlo něco lepšího... Kachní farma!
Děj: Hlavním motivem je ztroskotání nadaného a citlivého mladíka jednak v lásce k Lottě, snoubence a později ženě jeho přítele Alberta Kestnera, a jednak v úsilí o seberealizaci v zaměstnání a ve společenském životě. Werther na začátku románu popisuje vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně mění v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na předsudky měšťanů. Werther sám sebe ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Wetrher miluje malování a čtení Homéra. Jednoho dne je pozván na taneční zábavu, kde pozná mladou dívku Lottu, do které se na prvního pohledu zamiluje a ani mu nevadí, že ona je již uasnoubená s Albertem. Jeho city se naopak stále stupňují, je také nešťastný, že jeho city Lotta neopětuje. Werther se nakonec rozhodne odjet za novou prací velvyslance. Druhá část románu proto popisuje Wertherovy neúspěchy v práci. Po té co je na jednom společenském večeru ponížen, rozhodne se odjet zpět do líbezného Waldhamu. Zde se opět setkává s Lottou, ovšem jeho myšlenky o krásné lásce být beznadějné a Werther začíná stále více spekulovat o životě. Po velmi náročném psychickém boji, se rozhoduje skoncovat se svým životem. Dává do pořádku své věci. A loučí se s Lottou a také s Vilémem. Konec knihy popisuje, jak Wether skoncoval se svým životem.Námět: Podkladem k tomuto románu byla Goethova vášnivá, ale neopětovaná láska k Charlottě Buffové, kterou jako devatenáctiletou poznal při právnické praxi. Charlotta však byla snoubenkou Goethova přítele Johanna Kestnera (v románu Alberta), jehož vztah stojí Wertherovi – Goethovi – v cestě, Lottě brání dát průchod svým citům. Tehdy prý poznal velmi citlivého mládence Karla Jerusalema, který se z nešťastné lásky zastřelil. Zprávu o jeho smrti dostal Goethe po svém odjezdu z Wetzlaru od Kestnera. Poslední část románu je místy doslova přejata z tohoto Kestnerova dopisu. Dalším námětem byla právnická praxe, Goethe chtěl poukázat na to, že člověk by měl mít právo na to, vzít si vlastní rukou svůj život.
"Nevědělo se, co se děje uvnitř ministerstva lásky, ale nebylo to těžké uhodnout: mučení, drogy, jemné přístroje zaznamenávající nervové reakce, pozvolné vyčerpání nespavostí, samotou a neustálými výslechy. Fakta se v každém případě nedají skrýt. Mohou je vyslídit pátráním, mohou je z člověka dostat mučením. Pokud však není cílem zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský, co na tom v konečném důsledku záleží? Nemohou změnit cítění člověka, člověk sám se totiž nemůže změnit, i kdyby chtěl. Mohou odhalit všechno, co jste udělali nebo si mysleli do nejmenších podrobností, ale nitro lidského srdce, které je i pro člověka samého záhadou, zůstane netknuté."
Předehra představuje samomluvu opilého tuláka, který ironizuje lidi, jenž jeho samého oslovují „člověče“, ale od něho by takové oslovení nesnesli. Rozhodne se tedy, že je bude považovat za hmyz. Přiběhne pedant se síťkou na motýly, jmenuje některé druhy motýlů a vystihuje smysl motýlího života věčnou hrou lásky. Tulák stejnou myšlenku projevuje ve verších.Tato divadelní hra se mi moc líbila, nejprve jsem ji viděla v divadelním představením, kde mě velmi zaujala a až poté jsem si ji přečetla. Líbí se mi: jak autoři nepojmenovávají vlastnosti postav, ale ony samy vyplývají jejich chováním. chování a mluva chrobáků mluva slimáků – vtipná, protože šišlali tulákův pesimismus věta: Jeden se narodí, druhý umře. Nejzajímavější mi připadalo 2.dějství, naopak mě nudilo dějství třetí. Připadalo mi, že 2.epilog byl poněkud zbytečný, protože: je to happy-end, který je moc obehraný a protože v dodatku se říká: - v epilogu je Poutník totožný s Tulákem, což znamená, že tulák se změnil v poutníka a znovu ožil.
Děj: Kniha líčí část dětství a život v horách na slepičí farmě Betty MacDonaldové. Na slepičí farmě je Betty nešťastná, stýská se jí po své rodině, musí vstávat v pět, potýká se s tím, že není záchod a voda v domě, že nefunguje sporák a s podobnými „lahůdkami“. Kniha vtipně a osobitě vypráví o sousedech Betty (Kettlových a Hicksových). Na farmě se také Betty narodí její dvě dcery - Anička s Janičkou, na konci knihy Betty ze slepičí farmy odjíždí, rozvádí se s Bobem a se svými dvěmi dcerami se vrací zpátky za svou rodinou, do civilizace.
___
Téma: Jak se žije v horách bez civilizace, když na to nejste zvyklí.
___
Kniha je moje nejoblíbenější (spolu s Co život dal a vzal) a tím pádem o ní budu mluvit jen hezky, líbí se mi humor Betty MacDonaldové, líbí se mi jak charakterizuje osoby ve své knížce, můžu jí číst pořád dokola a vždy si z ní odnesu něco nového.
