Ultra Violet

Isabelle Collin Dufresne (6. září 1935 Francie), známější jako Ultra Violet je francouzsko-americká umělkyně a spisovatelka, jedna z múz Andyho Warhola.

Vyrůstala v rodině silně věřících katolíků. Protože byla problémovým dítětem, matka ji již v brzkém věku poslala do katolické školy, kde dělala vše proto, aby se mohla vrátit domů. Doma se jí však přízně a lásky nedostávalo, proto se přestěhovala do New Yorku, od kterého očekávala víc. Díky velkému zájmu o umění si našla práci, ve které měla přístup do newyorských galerií a muzeí. Lidé i tisk zaujala svým neobyčejným zjevem. Brzy se seznámila s mnoha slavnými lidmi všech společenských vrstev - od Johna Lennona a Yoko Ono až po americké kosmonauty či Richarda Nixona. Zanedlouho na jedné z vernisáží také se Salvadorem Dalím. Stala se jeho inspirací v uměleckém směru a také jeho milenkou.

Udržovala stálý kontakt s tehdy začínajícím umělcem Andy Warholem. Warhol měl mnoho múz, které hrály či pózovaly v jeho filmech. Nazýval je Superstars, tou nejznámější byla temná kráska Ultra Violet. Ve Warholově továrně (Factory) se stýkala s hvězdami jako Bob Dylan, John Graham, John Chamberlain. Brzy začala hrát ve Warholových undergroundových filmech, díky kterým si zanedlouho zahrála ve filmech Simon, King of the Witches a An Unmarried Woman. Cesty Ultra Violet a Warhola se začaly rozcházet, když umělce v roce 1968 postřelila Valerie Solanasová. Od té doby žil Warhol ve strachu a opouštěl staré přátele.

V sedmdesátých letech publikovala svou autobiografii Slavná na 15 minut a brzy napsala knihu Má léta s Andy Warholem. Koncem devadesátých let se vrátila do Francie, kde si otevřela studio v Nice a psala knihy o svých názorech k umění. Na jaře 2007 podávala retrospektivní přednášky v newyorkské technologické instituci. Později se také vrátila ke katolictví a doteď se aktivně účastní charitativních akcí.

• Má léta s Andy Warholem

Tři muži ve člunu (Three Men in a Boat)

Jerome Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome (12. května 1859, Walsall, Staffordshire – 14. června 1927, Northampton) byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy.

Narodil se jako čtvrté dítě do rodiny laického kazatele otci Jeromme Clapp Jeromovi a matce Marguerite Jeromové, své prostřední, neanglicky znějící jméno Klapka dostal na počest rodinného přítele maďarského generála Györgya Klapky. Jerome neměl lehké dětství, jak sám píše ve svém životopisu Můj život a doba (My Life and Times). Vyrůstal v chudých poměrech společně se sestrami Paulinou a Blandinou a bratrem Miltonem, který brzy zemřel. Začátkem sedmdesátých let, když mu bylo patnáct, ztrácí otce a je z finančních důvodů nucen zanechat studií na střední škole a začít si vydělávat na živobytí sám. Uchytil se jako úředník u železniční společnosti London and North Western Railway, kde setrval čtyři roky, dále pak pracoval také jako učitel, balič a jako ochotnický herec pod uměleckým jménem Harold Crichton v kočovné herecké společnosti. Po třech letech společnost opouští a začíná psát drobné eseje a krátké humoristické příběhy, bez většího úspěchu.

Jeho prvním větším dílem byla kniha Na jevišti a bez angažmá (On the Stage and Off, 1885), ve které čerpal ze svých zkušeností z doby, kdy putoval s kočovnou divadelní společností po Anglii. Z knihy vyplývá, že v té době byl evidentně bez větších finančních prostředků. Na skutečný úspěch na literárním poli si musel počkat do svých třiceti, kdy začal časopis Home Chimes vydávat seriál příběhů o výpravě třech vodáků po řeče Temži, který pak vyšel knižně pod názvem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě). Po deseti letech pak vydává její volné pokračování Tři muži na toulkách, kde popisuje cestování po Německu. Tyto dvě knihy patří bezesporu k tomu nejznámějšímu co kdy napsal. V roce 1892 začal vydávat ilustrovaný měsíčník Lenivec (The Idler) a od roku 1893 redigovat společenský časopis Dnes (Today). Oběma časopisům se zpočátku dařilo, do roku 1897 musel ale vydávání obou periodik ukončit. Své zkušenosti z celého podniku zúročil v knize Tommy a spol.

Postupem času dochází v autorově tvorbě k jistému zvážnění a k posunu od komiky ke snaze čtenáře více kultivovat (například sbírka povídek Host z pokoje do dvora ve třetím poschodí nebo Láska Ulricha Nebendahla). Definitivní obrat ale nastává po vypuknutí První světové války. Jerome se hlásí do armády jako dobrovolník, pro svůj věk však není přijat. Začne tedy jezdit jako řidič ambulance u francouzského Červeného kříže. Po návratu z války přestal definitivně psát humoristické romány zato však vydal dva romány sociální a to Všechny cesty vedou na Kalvárii ( All Roads Lead to Calvary, 1920 ) a Anthony John (Anthony John, 1922). Umírá roku 1927 na následky krvácení do mozku které bylo způsobeno těžkým úrazem při cestě z Devonu do Londýna.

21. června 1888 si bere za manželku Gregorinu Henriettu Stanleyovou, která se až devět dní poté rozvedla se svým prvním manželem. Do manželství si přivedla malou dcerku Elsii, jenž v roce 1921 předčasně umírá. Svatební cestu novomanželé absolvovali po řece Temži která pak posloužila jako jeden zpodkladů k jeho Třem mužúm.

V roce 1889 přinaší do redakce časopisu Home Chimes rukopis jakéhosi průvodce po hormím toku Temže s titulkem The Story of the Thames, který by připomínal historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl třicetiletého Jeroma aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů, třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmercyho. Jeromovi se nápad zalíbil a pod novým titulem Tři muži ve člunu ( o psu nemluvě ) ( Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog ) začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší ale proč se stali populární Tři muži neví. Po zhruba deseti letech vydává volné pokračování s názvem Tři muži na toulkách ( Three Man on the Bummel ), kde popisuje cyklistický výlet třech přátel po Německu , přičemž zavítali i do Rakouska - Uherska , do Prahy . I v tomto vyprávění se řídil radou redaktora z Home Chimes a psal hlavně veselé vyprávění z cesty, v závěru však autor vyjadřuje svou nelibost nad některými obyčeji v té době v Německu panujícími, jako například bezmezná poslušnost vůči nejrůznějším předpisům a nařízením, byť jakkoliv nesmyslným ( lavičky vyhrazené pouze dospělým v městských parcích ). Žádné jiné autorovo dílo se nestalo takovým bestsellerem jako vyprávění o třech mužích a do značné míry tyto dvě knihy zastínily jeho ostatní tvorbu, takže je, bohužel, někdy znám jen jako autor dvou knih. Pro českého čtenáře není bez zajímavosti, že první překlad Třech mužů do českého jazyka má na svědomí protektorátní prezident Emil Hácha.

• Tři muži ve člunu (1889)
  

Nesnesitelná lehkost bytí (L'Insoutenable Légèreté de l'être)

Milan Kundera

„Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“

„Pro tebe znamenala tvoje práce všechno, kdežto já mohu dělat cokoli a je mi to úplně jedno. Já jsem neztratila vůbec nic. Ty jsi ztratil všechno.“ „Terezo,“ řekl Tomáš, „ty sis nevšimla, že jsem tady šťastný?“ „Tvoje poslání bylo operovat.“ „Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání.“

Co je to koketerie? "Dalo by se snad říci, že je to takové chování, které má dát najevo tomu druhému, že sexuální sblížení je možné, přičemž se tato možnost nikdy nesmí jevit jako jistota. Jinak řečeno: koketerie je nezaručený slib soulože."

Milan Kundera

Milan Kundera (* 1. dubna 1929, Brno) je česko-francouzský spisovatel, žijící od roku 1975 ve Francii a od konce 80. let píšící francouzsky. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu a jeho romány a eseje výrazně přispěly k vývoji románu jakožto žánru. Na počátku své literární dráhy psal též básně, dramata a překládal.

Je synem významného muzikologa Ludvíka Kundery, bratrancem básníka a překladatele Ludvíka Kundery. V roce 1948 maturoval na brněnském gymnáziu a zapsal se na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium však záhy přerušil a přešel na studium hudební skladby. Absolvoval pak i Filmovou fakultu AMU a v letech 1958–70 zde přednášel světovou literaturu. V letech 1948–50 byl členem KSČ (společně s Janem Trefulkou vyloučen pro „protistranickou činnost“). Roku 1956 mu bylo obnoveno členství; angažoval se v reformním hnutí a roku 1970 byl opět vyloučen a stal se disidentem. Jeho raná díla byla poplatná komunistické ideologii; později je zavrhl. V roce 1975 mu bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na univerzitě ve francouzském Rennes, které přijal; později přednášel také na univerzitě v Paříži. Roku 1979 mu bylo odebráno československé státní občanství. Zůstal ve Francii, 1981 získal tamní občanství a v současnosti žije trvale v Paříži. Do vlasti se po roce 1989 vrací jen sporadicky, nevystupuje veřejně a i vydávání svých děl v češtině výrazně omezuje. U francouzsky napsaných nových knih to zdůvodňuje náročností přípravy českého znění (např. v eseji Nechovejte se tu jako doma, příteli), které není ochoten svěřit překladatelům; ale i Nesnesitelná lehkost bytí vyšla v Česku až v říjnu 2006 a další dva romány ze 70. let vůbec ne (to Kundera vysvětluje nutností očistit text exilového vydání od hojných chyb a zapracovat do něj pozdější úpravy francouzského znění). Od začátku tisíciletí však publikoval v časopise Host a následně knižně české verze svých esejů. Počátkem června 2006 byl anonymně zveřejněn na internetu český překlad Totožnosti (1996), pořízený z angličtiny. V širší známost to vešlo po vydání článku v časopise Respekt 12. června , následně i v dalších médiích.

Po básnických začátcích psal filosoficky založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.

• 1965: Žert

• 1969: Život je jinde
• 1976: Valčík na rozloučenou
• 1978: Kniha smíchu a zapomnění
• 1984: Nesnesitelná lehkost bytí (L'Insoutenable Légèreté de l'être)
• 1990: Nesmrtelnost (L'Immortalité)
• 1993: La Lenteur
• 1997: L'Identité
• 2003: L'Ignorance

Poezie

• Člověk zahrada širá, 1953 – básnická sbírka
• Poslední máj, 1955 – poema rozvíjející obraz pokoušení vězněného Julia Fučíka gestapáckým komisařem Böhmem z dobové mytologie
• Monology, 1957, přepracováno 1964 – sbírka milostně deziluzívní poezie
• Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou, 1960 – marxistická literárněvědná studie

Láska mezi slepicemi (Love Among the Chickens)

P. G. Wodehouse

Měl jsem představu, že to budeme dělat pomalu, ale jistě. To jest, že vezmeme každou slepici extra a odneseme ji do kotce. Sice by to trvalo nějakou dobu trvalo, ale nenastaly by žádné zmatky. Ale dovedeš si představit, že něco takového Stanleyiovi Featherstonehaughovi nic neříká. Svoje manévry rád podniká ve velkém, temperamentním napoleonském měřítku. Povídá: "Otevřete vrata do dvora, ať máme ty potvory na volném prostranství; potom vrazte na dvůr a nažeňte je v sevřeném úhlu zadními dveřmi do sklepa." Myšlenka to byla parádní, ale měla jednu osudovou trhlinu. Nebrala v úvahu, že se slepice rozptýlí. Otevřeli jsme vrata a v tu ránu se vyhrnuly ven, jako když návštěvníci vycházejí z divadla. Pak jsme je obklíčili, abycghom provedli mocný útok. Asi tak tři vteřiny to vypadalo, že bychom to mohli zvládnout...

"Garny, stará páko, přemýšlel jsem, synku! Dostal jsem nápad! Nápad za miliony. Ten nejlepší, jaký jsem kdy měl, přísáhámbohu. Rozjedu kachní farmu!" "Kachní farmu!" "Kachní farmu, synku! A povedu ji bez vody. Mám teorii, víš, že když se kachny hodně pohybujou a plavou sem a tam, hubnou, takže když je bude člověk chovat na souši, budou krásně tlusté za poloviční dobu - a žádné starosti ani náklady. Chápeš? Co? Nemá to chybičku, stará páro! Celé jsem to promyslel."

___

Jeremy Garnet je mladý spisovatel, který vydal zatím jen jeden román a teď prochází menší tvůrčí krizí, ze které ho vytrhne akční kamarád Stanley F. Ukridge. Plán, jak zabít nudu a vydělat peníze, je jasný: Založit slepičí farmu za co nejmenší náklady, ale s co největším výdělkem, Ukridge už má všechno vymyšlené, nezbývá nic jiného než se přidat a odjet s ním na venkov. Jeremy z toho není nadšený, práce s Ukridgem je vždy hektická a bez jistého výsledku. Pochyby Jeremyho přejdou až když potká mladičkou Phyllis, do které se bláznivě zamiluje a rozhodne se jí získat i přes nesouhlas jejího vznětlivého otce, jenž musí mít vždy pravdu. Nakonec lstí (nechá pana Derricka vyhrát golfový turnaj) získá jak Phyllis, tak požehnání jejího otce. Už zbývá jenom se vypořádat s vymahači dluhů po Ukridgově slepičí farmě a začít nový život s Phyllis. Jenže Ukridgea teď napadlo něco lepšího... Kachní farma!

___

Hlavní postavy: Garnet - hl. postava, vypravěč knihy, mladý, málo úspěšný spisovatel, vtipný, stydlivý, zamilovaný do Phyllis; S. F. Ukridge - bujarý muž, který touží vydělat balík peněz a to jakýmkoli způsobem, energický, prostý; Millie - manželka S. F. Ukridgeho, miluje svého muže, chová se tak, jak si on přeje, nemá vlastní záliby, milá, ochotná; Phyllis - mladá dívka, stydlivá, má ráda svého otce a nechce ho nijak zklamat. pan Derrick - otec Phyllis, přísný, nekomprosmisní, má své zásady, kterých se nehodlá vzdát.

Prostředí, doba: Waterloo, 20. století

Téma: jak je těžké získat dívku svých snů, když máte po boku bláznivého přítele

___

Velmi jsem si oblíbila typický britský humor, který je v této knize používán. P. G. Wodehouse je opravdu géniusa ví, která slova má použít, aby zanechal úsměv na tváři čtenáře. Všechny situace byly popsány nadmíru vtipně, nechyběla nadsázka. Pro odlehčení skvělá knížka.

Pelham Grenville Wodehouse

Sir Pelham Grenville Wodehouse (15. října 1881, Guildford - 14. února 1975, New York) byl britský spisovatel. Jeden z nejoblíbenějších anglických humoristů, mistr jazykové komiky a situačních gagů.

I believe there are two ways of writing novels. One is mine, making a sort of musical comedy without music and ignoring real life altogether; the other is going right deep down into life and not caring a damn.
Když si dívka myslí, že ji milujete, a říká, že si vás vezme, nemůžete dobře prohlásit, že byste se radši viděl mrtvý ve škarpě.

• Láska mezi slepicemi (1906)