Paní Michelová... jak to říct.. Je z ní cítit inteligence. A přitom se snaží... teda je jasně vidět, že dělá všechno možné, aby hrála domovncii a aby vypadala hloupá. Ale já jsem ji sledovala, když mluvila s Jeanem Arthensem, když za Dianinými zády mluvila s Neptunem, když pozorovala ženské od nás z domu, které kolem ní procházejí a ani nepozdraví. Paní Michelová se pohybuje s elegancí ježka: zvenku je obrněná ostny jako pořádná pevnost, ale mám pocit, že uvnitř je stejně ušlechtilá jako ježci. To jsou totiž neprávem opomíjená zvířátka. Plaší samotáři, a přitom strašně elegantní.
_______-
Hluboká myšlenka č. 9
Když znepřátelené ženě nabídneš
Mandlové pusinky od Laduréeho
Nemysli si
Že uvidíš
Něco víc
Moje hluboká myšlenka na dnešní den zní: poprvé jsem potkala někoho, kdo se zajímá olidi a kdo vidí dovnitř. Může to vypadat banálně, ale já si myslím, že tomá hloubku. Nikdy nevidíme dál než za svoje jistoty a ještě horší je, že už se je ani nesnažíme poznávat. Jenom se potkáváme,aniž bychom se poznávali v trvalých zrcadlech jistot. Kdybychom si to uvědomili, kdybychom si byli vědomi faktu, že v druhých nikdy nevidíme nikoho jiného než sebe sama a že jsme sami jako pouště, museli bychom se zbláznit. Když mamka nabízela paní de Brogliové pusinky od laduréeho, vyprávěla sama sobě příběhy ze svého života a nechávala ochutnat zase jenom svou chuť.
________
Hluboká myšlenka č. 3
Silní
Mezi lidmi
Nekonají
Pouze hovoří
Stále hovoří
_________
Protože Umění je život. Ale v jiném rytmu.
...
- Přišel jsem vás pozvat k sobě zítra na večeři, povídá. Měli bychom alespoň příležitost pohovořit si o našich společných zájmech.
- Ehm, vyjádřím se poměrně stručně.
- Večeře v sousedském kruhu, zcela neformální, upřesní.
- V sousedském kruhu? Ale já jsem domovnice, snažím se argumentovat, ačkoli mám v hlavě zmatek.
- Je možné mít několik rolí zároveň, odpoví.
- Děkuji, ale už mám něco domluveného, by byla procedura vřele doporučená.
Existuje ještě několik slušnách variant.
- To je velice milé, ale mám jednání na ministerstvu (málo uvěřitelné).
- To je ale škoda, zítra odjíždím do Megeve (fantaskní).
- Lituji, ale mám nějaké rodinné povinnosti (arci lživé).
- Můj kocour je nemocný, nemohu ho nechat samotného (sentimentální).
- Jsem nemocná, raději bych zůstala doma (nestydaté).
Připravila jsem se in fine, že řeknu: Děkuji, ale mám tento týden hosty, když tu najednou průzračná laskavost, s níž přede mnou pan Ozu stojí, rozevře oslepující průrvu v čase
.... Vánoce a všechny ty koledy a nákupy okolo člověka unavují... kdo si chce dát jeden oříšek tomu se musí prostřít celý ubrus... z nosu mu teče nudle no teda... už ej docela teplo a to ještě není ani deset... nakrájím úplně najemno čerstvé žampiony a společně si dáme žampionovou polívku... nechává válet svoje špinavé kalhotky pod postelí... ten koberec budeme muset vyčistit...
A pak - letní déšť...
...
Některé deště se v nás usadí jako druhé srdce, jež bije unisono s naším vlastním.
Hluboká myšlenka č. 15
Chceš-li se uzdravit
Uzdrav
Ostatní
A směj se či plač
Nad šťastnými veletoči osudu
Poprvé v životě jsem pochopila, co znamená nikdy. No, je to hrozné. Člověk to slovo použije stokrát za den, ale přitom vlastně ani nevíme, co říkáme, dokud se nesetkáme se skutečným "už nikdy". A navíc vždycky trpíme iluzí, že to, co přijde, je v naší moci. Nic nám nepřipadá definitivní. Sice jsem si v minulých týdnech říkala, že se už brzo zabiju, ale copak jsme tomu opravdu věřila? Pomohlo mi toto rozhodnutí pochopit, co to znamená "nikdy"? Naprosto ne. Myslela jsem si, že můžu o životě rozhodovat. A mám pocit, že to, že se zabiju a že už "nikdy nic nebude", byla jenom prázdná slova. Ale když umře někdo, koho máme rádi... můžu vám říct, jaké to je, a už vím, že to hodně hodně hodně moc bolí. Je to jako ohňostroj, který náhle skončí a na všechno padne tma. Cíétím se sama a nemocná. Bolí mě srdce a každý pohyb mě stojí gigantické úsilí.
....
Nebojte se, Renée, nezabiju se a nic nepodpálím.
A ode dneška pro vás budu hledat vždy v nikdy.
Krásu na světě.
