Václav Jamek... Nabokov Lolita

Humbert skutečně cítí k Lolitě hlubokou něhu a lásku, a jistě by byl nejšťastnější, kdyby láska byla sdílena. Jenže tomu tak není, a Humbert zavírá oči před tím, že to cynické a kruté mládě, do jehož nelítostných rukou svěřil svůj život, je ve skutečnosti bezradný, zneužitý tvoreček, který po nocích pláče a ve dne bojuje o přežití. Z Humbertovy lásky, která nedokázala rozevřít dlaně a děvče propustit, jak měla, se stává zoufalý a podlý zápas o rozkoš, který vyvolává v Lolitě tak hluboý pocit bezmoci, že není schopna ani nenávisti: Humbert se jí jeví jen jako nepochopitelné, oplzlé, dosti obtížné, ale koneckonců domácí zvíře. Stejně, i když shovívavěji a vyrovnaněji, pohlíží na Humberta i později, když se poprvé od Lolitina útěku znovu setkají; a Humbert si uvědomuje, že v ní cosi nenapravitelně zničil: ubil v ní její svobodu, její krásnou hrdost, zlomil její vůli stát se oním zářivým tvorem, kterého v ní zahlédl kdysi na tenisovém kurtu.