Milan Kundera

Milan Kundera (* 1. dubna 1929, Brno) je česko-francouzský spisovatel, žijící od roku 1975 ve Francii a od konce 80. let píšící francouzsky. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu a jeho romány a eseje výrazně přispěly k vývoji románu jakožto žánru. Na počátku své literární dráhy psal též básně, dramata a překládal.

Je synem významného muzikologa Ludvíka Kundery, bratrancem básníka a překladatele Ludvíka Kundery. V roce 1948 maturoval na brněnském gymnáziu a zapsal se na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium však záhy přerušil a přešel na studium hudební skladby. Absolvoval pak i Filmovou fakultu AMU a v letech 1958–70 zde přednášel světovou literaturu. V letech 1948–50 byl členem KSČ (společně s Janem Trefulkou vyloučen pro „protistranickou činnost“). Roku 1956 mu bylo obnoveno členství; angažoval se v reformním hnutí a roku 1970 byl opět vyloučen a stal se disidentem. Jeho raná díla byla poplatná komunistické ideologii; později je zavrhl. V roce 1975 mu bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na univerzitě ve francouzském Rennes, které přijal; později přednášel také na univerzitě v Paříži. Roku 1979 mu bylo odebráno československé státní občanství. Zůstal ve Francii, 1981 získal tamní občanství a v současnosti žije trvale v Paříži. Do vlasti se po roce 1989 vrací jen sporadicky, nevystupuje veřejně a i vydávání svých děl v češtině výrazně omezuje. U francouzsky napsaných nových knih to zdůvodňuje náročností přípravy českého znění (např. v eseji Nechovejte se tu jako doma, příteli), které není ochoten svěřit překladatelům; ale i Nesnesitelná lehkost bytí vyšla v Česku až v říjnu 2006 a další dva romány ze 70. let vůbec ne (to Kundera vysvětluje nutností očistit text exilového vydání od hojných chyb a zapracovat do něj pozdější úpravy francouzského znění). Od začátku tisíciletí však publikoval v časopise Host a následně knižně české verze svých esejů. Počátkem června 2006 byl anonymně zveřejněn na internetu český překlad Totožnosti (1996), pořízený z angličtiny. V širší známost to vešlo po vydání článku v časopise Respekt 12. června , následně i v dalších médiích.

Po básnických začátcích psal filosoficky založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.

• 1965: Žert

• 1969: Život je jinde
• 1976: Valčík na rozloučenou
• 1978: Kniha smíchu a zapomnění
• 1984: Nesnesitelná lehkost bytí (L'Insoutenable Légèreté de l'être)
• 1990: Nesmrtelnost (L'Immortalité)
• 1993: La Lenteur
• 1997: L'Identité
• 2003: L'Ignorance

Poezie

• Člověk zahrada širá, 1953 – básnická sbírka
• Poslední máj, 1955 – poema rozvíjející obraz pokoušení vězněného Julia Fučíka gestapáckým komisařem Böhmem z dobové mytologie
• Monology, 1957, přepracováno 1964 – sbírka milostně deziluzívní poezie
• Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou, 1960 – marxistická literárněvědná studie

Láska mezi slepicemi (Love Among the Chickens)

P. G. Wodehouse

Měl jsem představu, že to budeme dělat pomalu, ale jistě. To jest, že vezmeme každou slepici extra a odneseme ji do kotce. Sice by to trvalo nějakou dobu trvalo, ale nenastaly by žádné zmatky. Ale dovedeš si představit, že něco takového Stanleyiovi Featherstonehaughovi nic neříká. Svoje manévry rád podniká ve velkém, temperamentním napoleonském měřítku. Povídá: "Otevřete vrata do dvora, ať máme ty potvory na volném prostranství; potom vrazte na dvůr a nažeňte je v sevřeném úhlu zadními dveřmi do sklepa." Myšlenka to byla parádní, ale měla jednu osudovou trhlinu. Nebrala v úvahu, že se slepice rozptýlí. Otevřeli jsme vrata a v tu ránu se vyhrnuly ven, jako když návštěvníci vycházejí z divadla. Pak jsme je obklíčili, abycghom provedli mocný útok. Asi tak tři vteřiny to vypadalo, že bychom to mohli zvládnout...

"Garny, stará páko, přemýšlel jsem, synku! Dostal jsem nápad! Nápad za miliony. Ten nejlepší, jaký jsem kdy měl, přísáhámbohu. Rozjedu kachní farmu!" "Kachní farmu!" "Kachní farmu, synku! A povedu ji bez vody. Mám teorii, víš, že když se kachny hodně pohybujou a plavou sem a tam, hubnou, takže když je bude člověk chovat na souši, budou krásně tlusté za poloviční dobu - a žádné starosti ani náklady. Chápeš? Co? Nemá to chybičku, stará páro! Celé jsem to promyslel."

___

Jeremy Garnet je mladý spisovatel, který vydal zatím jen jeden román a teď prochází menší tvůrčí krizí, ze které ho vytrhne akční kamarád Stanley F. Ukridge. Plán, jak zabít nudu a vydělat peníze, je jasný: Založit slepičí farmu za co nejmenší náklady, ale s co největším výdělkem, Ukridge už má všechno vymyšlené, nezbývá nic jiného než se přidat a odjet s ním na venkov. Jeremy z toho není nadšený, práce s Ukridgem je vždy hektická a bez jistého výsledku. Pochyby Jeremyho přejdou až když potká mladičkou Phyllis, do které se bláznivě zamiluje a rozhodne se jí získat i přes nesouhlas jejího vznětlivého otce, jenž musí mít vždy pravdu. Nakonec lstí (nechá pana Derricka vyhrát golfový turnaj) získá jak Phyllis, tak požehnání jejího otce. Už zbývá jenom se vypořádat s vymahači dluhů po Ukridgově slepičí farmě a začít nový život s Phyllis. Jenže Ukridgea teď napadlo něco lepšího... Kachní farma!

___

Hlavní postavy: Garnet - hl. postava, vypravěč knihy, mladý, málo úspěšný spisovatel, vtipný, stydlivý, zamilovaný do Phyllis; S. F. Ukridge - bujarý muž, který touží vydělat balík peněz a to jakýmkoli způsobem, energický, prostý; Millie - manželka S. F. Ukridgeho, miluje svého muže, chová se tak, jak si on přeje, nemá vlastní záliby, milá, ochotná; Phyllis - mladá dívka, stydlivá, má ráda svého otce a nechce ho nijak zklamat. pan Derrick - otec Phyllis, přísný, nekomprosmisní, má své zásady, kterých se nehodlá vzdát.

Prostředí, doba: Waterloo, 20. století

Téma: jak je těžké získat dívku svých snů, když máte po boku bláznivého přítele

___

Velmi jsem si oblíbila typický britský humor, který je v této knize používán. P. G. Wodehouse je opravdu géniusa ví, která slova má použít, aby zanechal úsměv na tváři čtenáře. Všechny situace byly popsány nadmíru vtipně, nechyběla nadsázka. Pro odlehčení skvělá knížka.

Pelham Grenville Wodehouse

Sir Pelham Grenville Wodehouse (15. října 1881, Guildford - 14. února 1975, New York) byl britský spisovatel. Jeden z nejoblíbenějších anglických humoristů, mistr jazykové komiky a situačních gagů.

I believe there are two ways of writing novels. One is mine, making a sort of musical comedy without music and ignoring real life altogether; the other is going right deep down into life and not caring a damn.
Když si dívka myslí, že ji milujete, a říká, že si vás vezme, nemůžete dobře prohlásit, že byste se radši viděl mrtvý ve škarpě.

• Láska mezi slepicemi (1906)

Hospoda na mýtince

Vodňany, 29. 6. 2008

Utrpení mladého Werthera (Die Leiden des jungen Werthers)

Johann Wolfgang von Goethe

„Dal jsem jí na to ruku a zařídilo se to tak, že její tanečník měl zatím na starosti mou tanečnici. Teď jsme se do toho dali a bavili se chvíli rozmanitým proplétáním paží. Jak půvabně, jak lehce se pohybovala! A pak, když jsme se dostali do valčíku a otáčeli se kolem sebe jako dvě nebeské hvězdy! Bylo to ovšem poněkud popletené, protože to málokdo umí. Byli jsme čtyři a nechali jsme je vybouřit: a teprve když se Ti nejneobratnější vytratili z kola, vpadli jsme plně a vydrželi statečně do konce ještě s jedním párem, s Audranem a jeho tanečnicí. Jakživo mi to tak nešlo! Nebyl jsem už člověk. Mít v náručí takové rozkošné stvoření a lítat s ním jako vichr, až všechno kolem nás zmizelo a – Viléme, abych pravdu řekl, přísahal jsem si, že by dívka, kterou bych miloval, na kterou bych měl nároky, nikdy nesměla tančit valčík a jiným než se mnou, a kdyby mne to mělo hlavu stát, avšak mi rozumíš...“
„Jsem tak šťasten, drahý příteli, tak pohroužen do pocitu klidného bytí, že to je až na škodu mému umění. Nedovedl bych teď kreslit, ani čáru bych nesvedl, a přece jsem nikdy nebyl větším malířem než právě v těchto okamžicích, když celé údolí se vypařuje a výsostné slunce spočívá na neprostupných temnotách mého lesa a jenom paprsky se vkrádají do nejvnitřnější svatyně a když tu pak ležím ve vysoké trávě…“
„Soused viděl záblesk a slyšel ránu; když se však nic nehýbalo, nedbal toho. Zrána o šesté vstoupí sluha se světlem a vidí svého pána na zemi a pistoli a krev. Volá ho, zalomcuje jím: žádná odpověď; už jen chroptí.“

___

Děj: Hlavním motivem je ztroskotání nadaného a citlivého mladíka jednak v lásce k Lottě, snoubence a později ženě jeho přítele Alberta Kestnera, a jednak v úsilí o seberealizaci v zaměstnání a ve společenském životě. Werther na začátku románu popisuje vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně mění v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na předsudky měšťanů. Werther sám sebe ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Wetrher miluje malování a čtení Homéra. Jednoho dne je pozván na taneční zábavu, kde pozná mladou dívku Lottu, do které se na prvního pohledu zamiluje a ani mu nevadí, že ona je již uasnoubená s Albertem. Jeho city se naopak stále stupňují, je také nešťastný, že jeho city Lotta neopětuje. Werther se nakonec rozhodne odjet za novou prací velvyslance. Druhá část románu proto popisuje Wertherovy neúspěchy v práci. Po té co je na jednom společenském večeru ponížen, rozhodne se odjet zpět do líbezného Waldhamu. Zde se opět setkává s Lottou, ovšem jeho myšlenky o krásné lásce být beznadějné a Werther začíná stále více spekulovat o životě. Po velmi náročném psychickém boji, se rozhoduje skoncovat se svým životem. Dává do pořádku své věci. A loučí se s Lottou a také s Vilémem. Konec knihy popisuje, jak Wether skoncoval se svým životem.
___
Goethe a jeho vztah k dílu - narodil se 28.8.1749 ve Frankfurtu n./M. Vystudoval práva ve Štrasburku a v Lipsku, poté krátce praktikoval u říšského kamerálního soudu ve Wetzlaru. Vstoupil také do vévodských služeb ve Výmaru, kde až do smrti působil jako tajný rada a ministr. Hodně cestoval, několikrát navštívil i západní Čechy, stýkal se s významnými obrozeneckými osobnostmi domácími i cizími, hl. s Friedrichem Schillerem. Zemřel ve Výmaru 22. 3. 1832. Byl v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem jim byl William Shakespeare. Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 1795–1805 bývá označována jako výmarský klasicismus. Právnická praxe a láska k Charlotte Buffové přivedly Goetha k napsání tohoto románu.

___

Námět: Podkladem k tomuto románu byla Goethova vášnivá, ale neopětovaná láska k Charlottě Buffové, kterou jako devatenáctiletou poznal při právnické praxi. Charlotta však byla snoubenkou Goethova přítele Johanna Kestnera (v románu Alberta), jehož vztah stojí Wertherovi – Goethovi – v cestě, Lottě brání dát průchod svým citům. Tehdy prý poznal velmi citlivého mládence Karla Jerusalema, který se z nešťastné lásky zastřelil. Zprávu o jeho smrti dostal Goethe po svém odjezdu z Wetzlaru od Kestnera. Poslední část románu je místy doslova přejata z tohoto Kestnerova dopisu. Dalším námětem byla právnická praxe, Goethe chtěl poukázat na to, že člověk by měl mít právo na to, vzít si vlastní rukou svůj život.

___

Místo: smyšlené městečko Wahlheim s krásnou přírodou, poklidnou atmosférou a novými sousedy
Čas: Román byl napsán roku 1774, jeho děj se odehrává v té době.

Postavy: Werther: respektive Goethe – mladý malíř zaslepený láskou, citlivý, horkokrevný, soucitný, nadšenost do života postupně ztrácí, myslí si, že smrt je jediným možným východiskem; Vilém: adresát Wertherových dopisů; Lotta: má hodně sourozenců, zábavná, milá, usmívající se, přímá, oddaná rodině; Albert: Lottin přítel, praktický člověk, rozvážný, racionální, mírný, tichý
Popis díla a žánru: Préromantický* tragický román psaný ve formě dopisu je rozdělen na dvě části (1. část: květen – září 1771 končí Wertherovým útěkem z městečka Walheimu. 2. část: říjen 1771 - prosinec 1772 začíná záznamem zkušeností z pobytu na novém působišti, pokračuje líčením návratu k Lottě a končí jeho sebevraždou). Wertherovy dopisy jsou čtenáři podávány jako skutečné, rámcuje je vydavatelův úvod a závěrečná zpráva o hrdinově smrti. Jsou psány chronologicky v ich formě, příznačné je také časté líčení krajiny v okolí městečka. Román je psaný dlouhými, složitými souvětími, časté jsou metafory a přirovnání.

Kniha měla bouřlivý úspěch. Lidé se v románě poznávali a Werther jim ukázal cestu, že je možné se nepodrobit malým, nízkým požadavkům doby, ale naopak je možné se vzepřít.. Sebevražda se stala v jejich očích možným řešením kritické situace. Mládenci a dívky příběh hltali, prožívali ho v románu i ve skutečnosti.

* préromantismus - umělecký proud, který vznikl zhruba v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství, a který ohlašoval blížící se romantismus. Protože se orientoval na posílení emocionální působivosti uměleckých děl, bývá často nazýván sentimentalismem.

Názor:

Čekání na Godota

praha

Zázrak v černém domě

Milan Uhde

režie: Jan Nvota

14. 5. 2008